Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, vystavuji se určitému nebezpečí, že můj příspěvek o mistru Janu Husovi bude označen za pochybný. Na jedné straně katolický kardinál, na straně druhé oprávce zlořádů církve, bezmála revolucionář. A přece si myslím, že se mohu jako kardinál vyjádřit o člověku, který byl katolickým knězem.
Dlouholetá práce takzvané husovské komise za pontifikátu Jana Pavla II. ukázala, že náš pohled na Husa je na katolické i protestantské straně značně schematický, dobově podmíněný, zkrátka málo pravdivý.
Čtěte také: Jana Husa si 599 let po jeho smrti v Kostnici připomněli Češi i Němci
Dnes je pohled na Jana Husa změněný. Je považován za součást křesťanství nerozdělené západní církve. Velký protestantský teolog a historik Amedeo Molnár odděluje Husa od husitské revoluce.
Mistr Jan Hus před koncilem v Kostnici na obraze Václava BrožíkaFoto: Wikipedia, public domain - volné dílo
Hus je součást obrodného procesu, který je tu za Karla IV., prohlubuje se s Husovými předchůdci, jako byl Arnošt z Pardubic, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova, Milíč z Kroměříže nebo Jindřich z Bitterfeldu, který proslul teologickým propracováním eucharistické úcty a pojednáním o svátosti manželství, nebo jako byl Jan z Jenštějna, Kuneš z Třebovle a bez diskuze i Jan Nepomucký.
Husův tragický osud z něj učinil nejznámější postavu té doby provázenou nepochopením i při vystoupení a posuzování v Kostnici. Snad k nevýstižnějším interpretacím patří kniha Jiřího Kejře Mistr Jan Hus známý i neznámý, která zakládá nové pochopení této velké postavy našich národních i církevních dějin v duchu učení české ekumeny.
Je nasnadě, že po velkofilmu Otakara Vávry, kde je podán osud i postava Jana Husa velmi schematicky a v duchu předepsané ideologie minulého režimu, budou snahy pojmout husovské výročí v příštím roce jako příležitost k novému promýšlení jeho významu. Ať už budou tato umělecká díla jakákoliv, doufám, že přispějí k dialogu, možná i bouřlivým debatám o této postavě. To vše ukáže, zda nám naše minulost není lhostejná.
