Carissime, milý Otče, obracím se na Vás s prosbou o přečtení následujících vět při pohřbu zesnulého Otce kanovníka premonstrátského řádu P. Hugo Josefa Pitela O.Praem., bývalého prezidenta Diecézní charity Českobudějovické diecéze, jako i bývalého převora tepelského kláštera.
Rád bych vyjádřil nejenom upřímnou soustrast jeho nejbližším a zarmouceným přátelům, ale také velký dík zesnulému Otci Hugonovi za vše, co vykonal pro Církev v české zemi a za obnovu řeholního života jak v čase nesvobody, tak i v rozpuku prvních let obnovy naší Církve.
Setkali jsme se v litoměřickém semináři v druhé polovině šedesátých let a jemu děkuji za uvedení do života širších vztahů naší Církve s církevními představiteli v zahraničí. Byla to i léta spolupráce a přátelství v době, kdy jsem žil v Plzni a pracoval v plzeňské Škodovce. Kladrubská pouť byla vždy velkým setkáním. Dokázal při této pouti vždy uplatnit boj za svobodu Církve a společnosti. Spolu s ním jsem pracoval v tak zvané „horní konzistoři“, poradním sboru představitelů diecézí a řeholí ke službě kardinálu Františku Tomáškovi. Především bych chtěl připomenout jeho úsilí za zachování a obnovu tepelské kanonie v souvislostech s ostatními řeholemi. Patřil též k ilegální konferenci Vyšších řeholních představených v České republice v bývalém Československu (ČSSR).
Rád bych připomenul, že P. Hugonovi patří nezapomenutelná zásluha za uvedení do chodu známé petice nazvané „Jednatřicet bodů Augustina Navrátila“. Byl to on, kdo proti všem skeptikům ve zmíněné horní konzistoři zaujal jasné stanovisko plné podpory k textu Augustina Navrátila, který byl schválen kardinálem Tomáškem v jeho nemoci
a mnohými zpochybňován. Rovněž to byl Hugo Pitel, který se plně postavil za známý text eseje Václava Bendy „Jak dál po Velehradě“ (Po velehradské pouti v r. 1985).
Myslím, že on, jako i zesnulý P. Baptista Bárta OFM, jsou neprávem odsouváni do zapomenutí v době, kdy je snadné být statečným, kdy se vlastně nikomu nemůže nic stát. Oba zmínění patří mezi opravdové svědky neumlčené a nezlomené Církve a své svědectví zpečetili vězením a nucenou prací.
To je důvodem, proč se na Vás, Otče, obracím, aby tento text zazněl při posledním rozloučení s P. Hugonem.
Budu v duchu s Vámi, ale není mi umožněno, abych přeorganizoval své závazky v den pohřbu tak, abych se v úctě a přátelství, jak bych si přál, mohl s Vámi se všemi přímo na místě s drahým zesnulým rozloučit.
Milý Hugo, díky za tvou věrnost a opravdovost. S Bohem, tam, kde se setkáme se svým Pánem a Mistrem.
+Dominik kardinál Duka
Ke stažení:
Dopis Otce kardinála Dominika k pohřbu P. Hugo Pitela O.Praem.pdf
