Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, začátek školního roku přinesl návštěvy řady politiků ve školách a také několik alarmujících titulků. Třeba ten, podle kterého stoupá počet prvňáků. Člověk by myslel, že je to dramatické zpravodajství o zvyšování hladiny řek před povodní a ne něco, co se dalo léta čekat, pokud by někdo byl schopen a ochoten spočítat, kolik se který rok narodilo dětí a kolik jich pravděpodobně dostane „odklad“ nástupu do školy. 

Čtěte také: Spolupráce škol a rodičů pokulhává, tvrdí Dominik Duka

Tak, jako klesá postupně počet středoškoláků a učňů, přicházejí do základních škol početně silnější ročníky. Letos nastoupilo 115 tisíc nových žáčků a 350 obcí hledá řešení. Myslím, že i se statistikou člověk musí umět dobře nakládat a má si nalézt informace z minulých let k porovnání. 

Co však výrobci článků a reportáží téměř nezmiňují, je skutečnost, že jde o trend ve větších městech, zatímco na vesnicích pokračuje rušení škol. Bylo jich zrušeno už 50 % a žáci musejí dojíždět do mnohdy vzdálených škol. Naši vlastenečtí předkové usilovali o to, aby každá vesnice měla svou školu, kde vyrůstala nová generace žáků, kde učitel nebo pan řídící byl autoritou naprosto nezpochybnitelnou nejen žáky, ale i jejich rodiči. 

Nevolám staromilsky po obnově tohoto stavu, ale po lepším promýšlení a třeba i dotování obcí ze strany státu, aby děti mohly vyrůstat a učit se doma, aby nepromrhaly čas cestováním a čekáním na dopravní prostředky. Možná to trochu souvisí i s tím, že bychom se znovu měli učit soužití generací, vědět, že domov znamená rodinu, bezpeční, pochopení.