Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Nebyli jsme to my, kdo rozbil monarchii

Nebyli jsme to my, kdo rozbil monarchii

Čeká nás státní svátek, připomeneme si Den vzniku samostatného Československého státu. Ačkoliv od roku 1918 uplynulo hodně vody, je to téma stále zajímavé a svým způsobem živé. „Idea českého a slovenského státu postupovala velmi pomalu i v myslích tří hlavních protagonistů,“ zamýšlí se Dominik Duka v pravidelné sobotní Glose na Radiožurnálu 25. října.

25. října 2014
Vyjádření / Dopisy

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, Výročí 28. října je u nás tradičně slaveno jako den vzniku Československa, u jehož zrodu stál Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Rastislav Štefánik. Ten, kdo trochu zná dějiny, jistě ví, že to nebylo zdaleka tak přímočaře jednoduché a že představa o samostatném státním útvaru získávala na obrysech teprve během první světové války. 

 

Čtěte také: Dominik Duka: Je třeba odlišit vlastenectví od vlastenčení

 

Jestliže monarchie byla vnímána jako „žalář národů“, nebylo na tom carské Rusko o nic lépe. Rozhodně nebylo svobodomyslnou zemí, do které by se dalo utéci. Možná i proto měli naši vojáci před sebou těžké rozhodnutí, když chtěli zběhnout na Východ. 

Teprve po smrti císaře Františka Josefa I. se část vojáků už necítila vázána přísahou a po Štefánikově výzvě začali vstupovat do legií. Idea českého a slovenského státu tedy postupovala velmi pomalu i v myslích oněch tří hlavních protagonistů. Rozhodně jsme to nebyli my, kdo by rozbil Rakousko-Uhersko. Byla to spíš otázka diplomatického úsilí zmíněného triumvirátu, prozíravost, že po porážce monarchie už byl hotový rámec vzniku nového státního útvaru. 

 

Je zpozdilé z odstupu řady desetiletí mít těmto třem za zlé, že spojili dva národy pod ideou čechoslovakismu, že na našem území byla silná německá menšina. Jsem přesvědčen, že v dané chvíli skutečně projevili více předvídavosti a diplomacie, než další výrazné evropské osobnosti. 

Po bitvě je každý generálem, říká se. Proto chci s velkou vděčností vzpomenout nejen na tyto tři muže stojící u zrodu naší samostatné nové státnosti, ale i těch 150 tisíc obětí války, české muže, kteří padli i pro naši svobodu. Nejsou zapomenuti a pomníčky na téměř každé návsi jsou toho dokladem. 

Autor:  Dominik Duka
 
Původní příspěvek pro pořad Českého rozhlasu Glosa Dominika DukyVysílá se každou sobotu v 9:15 na Radiožurnálu.