Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

O Aloisi Musilovi

O Aloisi Musilovi

Kardinál Dominik Duka se v pravidelném komentáři na Radiu Proglas 14. února 2015 zamýšlí nad odkazem kněze, šejka a diplomata Aloise Musila.

Audio
14. února 2015
Vyjádření / Dopisy

Vážení posluchači Radia Proglas!

 

            Mnozí z vás si možná pamatují ze svých chlapeckých let dobrodružné knihy Aloise Musila, které tak trochu konkurovaly knihám Karla Maye. Teprve časem jsem se dozvěděl, že autor si – právě na rozdíl od autora Vinnetoua a Old Shatterhanda- nevymýšlel, ale prostě popisoval příběhy, z nichž mnohých se osobně účastnil. Možná však dodnes většina z nás netuší, že tyto dobrodružné příběhy psal kněz, jeden z nejvýznamnějších evropských arabistů a orientalistů, jehož vědecké práce byly mnohem obsáhlejší, než dílo beletristické.

 

Záznam pořadu:

 

         Právě v těchto dnech se znovu vydává jeho kniha o islámu a člověk je překvapený, jak zajímavé a aktuální informace se i po jednom století dozvíme. Alois Musil se narodil v moravském Rychtářově u Vyškova, vystudoval teologii, a věnoval se plně výzkumům na území Jordánska, v Jeruzalémě vystudoval dominikánskou biblickou školu a stal se i generálmajorem, protože některé z jeho cest měly nejen diplomatický, ale i vyzvědačský charakter. Byl blízkým přítelem rodiny nového císaře Karla, dnes blahoslaveného, s bratrem císařovně Zity Sixtem podnikl orientální cestu, po níž Sixtu řekl, že odjížděl na cestu jako princ a vrátil se jako člověk.

 

         Diplomatická aktivita Aloise Musila ve spojitosti s první světovou válkou vyšla najevo až v nedávných letech, inicioval dopis a byl jeho spoluautorem, dopis, v němž císař Karel nabízel francouzskému prezidentovi separátní mír. Mimo jiné právě Alois Musil se přimluvil u císaře za milost pro vůdčí osobnosti naší politiky, např. dr. Kramáře a Rašína, které byly odsouzeny k smrti.

 

         Blízkost k císařskému dvoru vyvolávala po vzniku samostatného Československa rozpaky, ale prezident Masaryk dobře pochopil, jak velkou osobnost máme a udělal vše pro vydání jeho díla v zahraničí. Musil byl profesorem v Olomouci, ve Vídni a nakonec i profesorem Karlovy university. Jeho kněžství bylo všem příčinou, proč upadal v zapomenutí i za komunistického režimu. V každém případě je to jedna z nejvýraznějších a nejzajímavějších osobností naší vědy přelomu 19. a 20. století a já věřím, že se podaří publikovat další jeho díla i dnes a vrátit jej do našeho národního povědomí. Morava může být na svého rodáka právem hrdá.

 

         Právě dnes, kdy se probírají otázky islámu je důležité, že pater Alois Musil žil i mezi beduíny, poznal jejich hodnoty, učení islámu, dokonce jej jmenovali čestným šejkem. Rád bych proto přiblížil pár zajímavých myšlenek, které nám zprostředkoval:

 

         Především upozornil na to, že islám má kazatele a soudce, ale nemá vlastně kněze. My křesťané, když čteme Bibli a její počáteční zprávu o stvoření, čteme vlastně knihu zrodu veškerenstva. V Credu vyznáváme „zrozený, ne stvořený“ a hovoříme o Vtělení Boha, který se stává člověkem. Biblický svět se tak stává antropocentrickým – člověk není mírou všeho stvoření, ale vše míří k člověku, kterého Bůh stvořil ke svému obrazu. Svět je stvořen z lásky a Bůh se sklání, aby se postavil člověku na roveň, vtěluje se v Kristu Ježíši, je jedním z nás. Tato komunikace mezi Bohem a člověkem, tedy láska, může se odehrávat jen mezi skutečně svobodnými. Oproti tomu v islámu neexistuje tento poměr člověka a Boha. Bůh je pán, člověk je otrok. Proto se spolu s vyznavači islámu můžeme modlit tzv. otevírací súru, ale nikdy se nemůžeme modlit modlitbu Otče náš společně, protože Bůh islámu není otcem, ale pánem. A zde se bojím, že je počátek neporozumění a nešťastného napětí mezi mohamedány a křesťany.

 

         Stojí za to číst knihy Aloise Musila, nejen ty dobrodružné, ale i ty populárně vědecké či vědecké, abychom jeho prostřednictvím a díky jeho zkušenostem poznali něco za světa, ze kterého máme už i trochu obavy. Stojí také za to připomínat velké syny a dcery našeho národa, kteří se doma tak často setkávali se závistí a nenávistí, protože viděli dál do světa. Věřím, že zvláště Moraváci se ke svému otci Aloisu Musilovi budou vracet, připomínat si ho a budou hrdi na tuto velkou osobnost.

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.