Milí posluchači Radia Proglas!

Koncem minulého týdne jsem se vrátil z krátké návštěvy Vatikánu. Tentokrát jsem ovšem nebyl ani na pracovní cestě, ani na žádné slavnosti, ale byl jsem pozván prezidentem této země, abych se zúčastnil jako jeho host části programu, který měl při své návštěvě Svatého Otce.

Záznam pořadu:

Jistě vám neuniklo, že tato návštěva vyvolala řadu otázek a komentářů, ne vždy zcela příznivých. Osobně se domnívám, že setkání pana prezidenta a papeže bylo přínosné pro urovnávání vztahů mezi katolickou církví a státem u nás. Možná bych spíš než o státu, o státní správě měl hovořit o známém stranicky zaměřeném vystupování proti církvi, proti narovnání některých majetkových křivd.

 Měli bychom si asi všichni uvědomit, že desetiletí velmi zvláštních vztahů k věřícím spoluobčanům ze strany ateistické komunistické vlády určitě zanechalo své stopy. Předsudky, velmi zručně zasévané do myslí a srdcí dětí už ve školách, stále rostou, aniž o tom víme. Podobně se nám občas může stát, že nedovedeme dohlédnout významu a váhy některých výroků, že nemáme prostě zkušenost, jak se věci na mezinárodní scéně domlouvají, jak se správně jedná. Vztáhnu to klidně i na sebe – nejsem vystudovaný politolog, nejsem politik a diplomat, který by měl vzdělání a znalost všech formálních postupů, které třeba vyžaduje setkání vrcholných státních představitelů. Myslím ale, že ti, s nimiž se setkávám, udělám-li chybu, vědí, že nebyla chtěná, že to je spíše nedopatření. Možná by tedy bylo dobré občas se oprostit od formálně dokonalých zvyklostí a předpisů – vždyť v osobě současného papeže Františka máme dobrý příklad. Mnoha nevěřícími je obdivován právě pro svoji spontaneitu, pro schopnost udělat něco, co se právě nečeká. Snad někdy přidělá vrásky své ochrance, ale kdo by bral ve zlém, že vybočí z předepsané pozice a jde pohladit dítě, nebo obejmout postiženého?

Nechci se nyní zabývat vlastním setkáním prezidenta a papeže, ale spíš několika malými detaily, které mne potěšily. Byli jsme položit květinu či pomodlit se u hrobů svatého papeže Jana Pavla II., od jehož návštěvy u nás uplynulo 25 let a já vzpomínal na slova o zázraku, která pronesl prezident Václav Havel. Navštívili jsme i výjimečné místo posledního odpočinku kardinála Berana, který je pohřbený mezi samými papeži v bazilice svatopetrské. Máme tedy minimálně dva dobré přímluvce a já jsem považoval za velmi hezké, že prezident republiky sám chtěl jejich hroby navštívit.

V basilice svatého Petra však máme ještě jedno tak trochu protekční místo, které jsme získali díky císaři a králi Karlu IV. Je tam totiž oltář svatého Václava, u kterého jsem mohl pronést modlitbu za vlast a národ.

Přivezli jsme do Říma kousek Moravy, kousek Velehradu v pěveckém vystoupení gymnaziálního sboru a jistě si každý z nás odvezl v srdci kousek Říma, Vatikánu a krásy, která je pevně spjatá s naší vírou.

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.