Milí přátelé, diecézáni, bratři v kněžské a jáhenské službě, sestry a bratři v Kristu,
stojíme na začátku roku 2014 „po Kristu“, nebo, jak někteří říkají, „našeho letopočtu“. Nemůže to i znamenat, že my jsme Kristovi a On je náš? To je otázka, ale také program a výzva našeho papeže Františka. To bylo také téma programu „Nádvoří národů“, aktivity Benedikta XVI., kterou vyhlásil po návštěvě v naší vlasti v roce 2009. V minulém roce v listopadu jsme se mohli zúčastnit zmíněného Nádvoří národů v Praze, Olomouci, Brně, Českých Budějovicích, jako i v televizních Otázkách Václava Moravce. Rok naší víry byl ale také rokem našich věrozvěstů, svatých Cyrila a Metoděje, jak to připomněla jubilejní velehradská pouť. Byl to rok bohatý na události, plný překvapení; vedle radostných oslav ale i plný zklamání.
Jak tento novoroční pastýřský list začít? Napadají mě slova novoročního projevu Václava Havla z 1. ledna 1990: „Naše země nevzkvétá!“ Po desítkách let, kdy jsme slýchávali, že naše budování dosahuje hvězd, byla to slova šokující. Přesto však tu byla obsažena naděje. Byla to slova osvobodivá, pravdivá. Znamenalo to, že Pravda zvítězila! A tato slova mohla zaznít jen proto, že se do naší země vrátila svoboda a ruku v ruce s ní byla obnovena i suverenita. Nespletl jsem si posluchače, vím, že mluvím k vám, k bratřím a sestrám v Kristu. A právě v této chvíli nejistoty a bezradnosti, kterou vyvolává současná politická a morální krize s hospodářskými důsledky, chci vám říct toto: přes veškerý vleklý marasmus chaosu, to, že se mohu s vámi podílet o obavy a nejistotu, je právě důkazem svobody a vítězství Pravdy navzdory všem lžím!
Tento rok, kdy si budeme připomínat 25 let od svatořečení naší svaté Anežky, je také rokem 25 let života ve svobodné a plnoprávné zemi. To je důvod k radostné naději a odhodlání. Víc než tisíciletí uplynulo od křtu knížete Bořivoje a svaté Ludmily svatým arcibiskupem Metodějem. Mohli jsme si nejednou připomenout, s jakými protivenstvími a těžkostmi se musel Metoděj střetávat, stejně jako jeho žáci a celé jeho dílo. O to víc upínám zraky ke staroboleslavskému palladiu, k Panně Marii, Matce Boží, ochránkyni naší vlasti, legendárnímu křestnímu daru svatého Metoděje svaté Ludmile, babičce svatého Václava. Prosím vás, zasněte se na chvíli a nechte znít slovům velehradské písně:
„Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc nám už jej nerozboří; pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří…“
Spolu s vámi pociťuji bolest i hořkost nad tím, s jakým odmítáním je ze strany některých našich spoluobčanů přijímán zákon o částečném zmírnění křivd a majetkovém vyrovnání č. 428/2012 Sb., jehož právoplatnost byla potvrzena výnosem Ústavního soudu ČR. Jsme přece také občany tohoto státu a plátci daní. Domnívám se, že spíše jde o nepochopení, polovičaté či překroucené informace. Poprvé v historii naší země došlo ke shodě mezi námi a ostatními křesťanskými církvemi, jako i s federací židovských náboženských obcí ve sjednocení se Svazem měst a obcí, Asociací soukromých zemědělců a některých dalších organizací spolu se státem, jehož představitelem byla legitimní vláda svobodného státu. Není pravdou, že jsme zvýhodněni, jako není pravdou, že požadujeme něco, co nám nepatří, nejsme odškodňováni na úkor druhých.
Naopak, na základě rozhodnutí Parlamentu České a Slovenské Federativní republiky z roku 1991 jsme jednali tak, abychom mohli dále pracovat k prospěchu všech. Zřekli jsme se do budoucna financování církví státem. Aby to nebylo zátěží pro jeho hospodaření, počítá zákon s dobou třiceti let na vyplácení odškodnění, které bylo stanoveno odbornými a nezávislými institucemi. Dále zákon počítá s dobou 17 let, kdy rok co rok bude státní dotace snižována, až úplně zanikne. Tímto zákonem nastala právní jistota pro soukromé osoby, města, obce a další držitele bývalého církevního majetku. S radostí jsem přijal slova plenárního zasedání Ekumenické rady církví: „Nebudeme měnit ani Starý zákon, ani Nový zákon, ani zákon 428/2012 Sb.“
To však neznamená, že pro dobro celé společnosti nechceme jednat se státem o možných regulacích, které by příležitostně ulehčily v případě napjaté hospodářské situace. Nadále budeme spolupracovat v oblasti sociální a zdravotní péče, při živelných katastrofách, jak to dosud činí naše charity, diakonie, či ADRA. Rovněž tak budeme i nadále spolupracovat a podporovat rozvoj kultury a vzdělanosti. Chceme a budeme jednat o hospicové a sociální pomoci, jak s vládou, tak s parlamentem, kraji i městy o potřebné úpravě legislativy a o účinnějších formách efektivní spolupráce. Rovněž tak vás chci ujistit o pečlivé a odborné přípravě, aby naše diecéze hospodařila poctivě a efektivně ve spolupráci s odborníky z vašich řad a to jak na rovině farnosti, tak v rámci celé arcidiecéze. Více budete o těchto krocích informováni v březnovém Zpravodaji pražské arcidiecéze a v Actech curiae.
Přes všechny nedostatky, bolesti a zklamání bych vás právě v tento den Nového roku chtěl vyzvat k odvaze, k aktivní účasti na církevním životě, ale také i ke společenské angažovanosti. Především v našem hlavním městě, které to velmi potřebuje. Dnešní den je nejen slavností Bohorodičky, ale také dnem světového míru podle přání papeže Pavla VI. Mír neznamená jen klid zbraní – mír je možný jen na základě pravdivosti a spravedlnosti.
Bratři a sestry, více je toho, co se nám ve spolupráci s ostatními křesťany a s lidmi dobré vůle v této zemi podařilo. Nebuďme nekritičtí vůči státu a světu politiky, ale buďme spravedliví: i zde jsme se podíleli na spolupráci a pomoci a můžeme být všichni, celá společnost hrdí na vše pozitivní, co se podařilo. Na vše dobré a krásné, co jsme vykonali. Rozhlédněme se kolem sebe: vidíme opravené chrámy, vidíme obnovená města, kolik vyrostlo domů, jak se změnil náš život. Spočítejme si opravdu, zda strádáme. Uvidíme však také, že mnozí naši spoluobčané, bratři a sestry potřebují jak materiální, tak duchovní pomoc, lidské pochopení a spoluúčast. Umíme to. Charitní sbírky a činnost Charity nás řadí jak doma, tak ve světě mezi špičku solidárních národů. To je důvod, abych vám všem poděkoval jak věřícím, tak všem dobrodincům, podporovatelům, jako i sympatizantům.
Dnešní den je také svátkem České republiky, snažme se být dobrými křesťany a občany naší země. Bůh ať žehná na přímluvu svatých Václava, Vojtěcha a Anežky naší zemi.
Na závěr vám chci spolu s Otci biskupy Václavem a Karlem, jako i s Otcem kardinálem Miloslavem, který vás po více jak 20 let vedl a pracoval pro naši arcidiecézi, požehnat: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.
Váš Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský