Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Patří ženy jen do kuchyně?

Patří ženy jen do kuchyně?

Rozdílností mezi mužem a ženou je lidská společnost, kultura a život bohatší, říká kardinál Dominik Duka v pravidelné sobotní glose 23. srpna na Radiožurnálu.

25. srpna 2014
Vyjádření / Dopisy

Milí posluchači, vážení přátelé, nejsem velkým přítelem některých současných studií, které přestaly chápat onu výpověď, kterou potvrzuje i biologie a zcela jistě i antropologie, že člověk je bipolární bytostí, která má svůj protějšek, své doplnění, své obohacení. 

První stránky Bible říkají, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Zcela jistě, že můžeme ve společnosti pozorovat nerovnoprávnost žen a chápat ji jako pozůstatek patriarchátu, i když jsme svědky, že část mužské populace obhajuje i zbytky matriarchátu. Velmi často se setkáváme s projevy neúcty a netolerance u naší společnosti, především k ženám. 

 

Čtěte také: Klíč k soudržnosti rodiny? Žena jako strážkyně rodinného krbu, myslí si Dominik Duka

 

Není to dávno, kdy jsem mohl zahlédnout úryvek zahraničního dokumentárního filmu, který demonstroval rovnoprávnost, ale také i rozdílnost mezi mužem a ženou či vice versa mezi ženou a mužem. Myslím, že touto rozdílností je lidská společnost, kultura, ale i život bohatší. 

 

Těžko si dovedu představit platnost tvrzení, že rozdíl mezi mužem a ženou spočívá pouze ve výchově a v kulturní tradici. Neboť natolik jsem pozitivista a realista, že si nedovedu představit či dovolit popírat realitu exaktních věd. Přesto však se ptám, kde se zrodil onen bojový postoj či třídní zápas mezi pohlavími. Kdo poslal ženu do kuchyně, aby se držela pouze vařečky? 

Při svatoanenských slavnostech, nejenom na vrcholu Orlických hor, jsem si nově uvědomil, že prototypem křesťanského ženství je Panna Maria. Mobilizace v první světové válce před sto lety začala na sv. Annu 26. července 1914. 

 

Na obrazech je sv. Anna zobrazována se svou dceruškou Pannou Marií. Nikdy jsem neviděl obraz či skulpturu, na které by sv. Anna učila Pannu Marii vařit, zašívat ponožky, žehlit či uklízet, ale učí ji číst. Tak je tomu nakonec konců i v případě sv. Ludmily. 

V prázdninových měsících, když listujeme církevním kalendářem světců, objevují se výrazné ženské postavy, které se neproslavily ani kuchařským uměním, ani vyleštěnou podlahou, rovněž tak ne při práci na budování kaskádových přehrad nebo prací na traktoru v sovětském kolchozu či JZD. 

Vím, že se mnou možná nebudete všichni souhlasit. Myslím, že na lekci sv. Anny by měl odpovědět každý protivník v duchu oné vědomé vtipné tolerance, která hovoří o vztahu mužů a žen. „U nás má muž vždy poslední slovo.“ „Ano, maminko,“ odpověděl manžel. 

Autor:  Dominik Duka
 
Původní příspěvek pro pořad Českého rozhlasu Glosa Dominika DukyVysílá se každou sobotu v 9:15 na Radiožurnálu.