Dominik kardinál Duka OP 
arcibiskup pražský

Pozdrav pro knihu „České nebe“

Pozdrav pro knihu „České nebe“

Ve čtvrtek 3. května 2012 byla ve strahovském klášteře představena nová kniha Aleny Ježkové "České nebe". Publikace z nakladatelství Práh vypráví nejen o českých svatých, ale také o významné části naší národní historie. Kardinál Duka, který se nemohl prezentace osobně zúčastnit, poslal svůj pozdrav.

9. května 2012
Vyjádření / Dopisy

Dámy a pánové,

velmi mě mrzí, že nemohu být s vámi při této krásné příležitosti, ale neodkladná záležitost související s mou zítřejší cestou do Británie mě na poslední chvíli přiměla věnovat se jiným věcem. Dovolte, abych alespoň touto cestou byl spolu s vámi při prezentaci nové knihy o našich svatých a o tom, co znamenali nejen pro naši historii.

V dnešní době a možná zvláště v naší zemi byli svatí odsunuti do pozadí nejen současných celebrit, ale především do stínu našeho spoléhání se na sebe sama, naší pýchy. Světci v očích dnešního světa patří do minulosti, která prý není než předmětem zájmu odborníků a zdrojem muzeálních exponátů. Mám za to, že je tomu jinak. Tak jako je minulost součástí našich dějin a není ničím, co by se nás netýkalo, tak také světci dál promlouvají k našim uším. Neslyšet je znamená ochuzovat se o hlas těch, kteří v těžkých chvílích obstáli, těch, kteří nám mají co říct na každém kroku, mohou být příkladem v denních těžkostech, kdy bychom si chtěli zoufat, v situacích, kdy oni už přemohli zlo a jeho mámení.

Dvojnásobně to platí u světců, kteří jsou patrony naší země. Právě oni vytyčují zásadní body, které tvoří naší identitu, které utvářejí nás samé. Svatý Václav, počátek svatováclavské tradice, který je legendicky spojen prostřednictví Palladia české země se svatými Cyrilem a Metodějem a svatou Ludmilou, se stal velice brzy součástí jakési ságy, jež vstoupila do narativní historie raného českého státu, který se rozhodl být součástí křesťanského společenství Evropy. V jejím prostoru formovaném křesťanskými vládci vytvořilo křesťanství prostředí pro vznik nové kultury a civilizace. Tak se součástí naší kultury a naší civilizace stal i životní příběh svatého Václava.

Další významnou postavou, kterou jsme si připomínali v minulém roce, je světice z rodu Přemyslovců sv. Anežka Česká. V souvislosti s ní mě napadá úvaha Simony Weilové, která říká, že pravé štěstí prožívá ten, kdo se dotýká pravé skutečnosti. Co je to skutečnost, je velikou otázkou filosofie všech dob. Kant dokonce říká, že je skandálem filosofie, že ji není schopna dokázat. Křesťané ovšem vědí, co je tou pravou skutečností. Sv. Anežka Česká ji nalézala v setkání s bídou a utrpením nebo lépe v okamžiku, kdy v těžkých chvílích ubožáků, stála na jejich straně, na straně Krista. Ani tato zkušenost, o níž nám vypráví sv. Anežka, není ničím, co by dnes pro nás bylo bez významu.

Mnozí z českých světců jsou známější spíše v cizině než doma. Nemyslím si, že je to ostuda, jen se mi zdá, že bychom proto více měli cestovat, abychom si všímali toho, na kolika evropských mostech stojí náš Jan Nepomucký. Stejně tak by nás cesty do Polska a Uher měly upomínat na to, jak svým životem utvářel pojem Evropana sv. Vojtěch. Jeho politicko-náboženská vize rovnoprávných křesťanských národů určuje uspořádání střední Evropy dodnes. Více připomínat bychom měli také svaté, kteří měli české kořeny, ale své velké skutky konali v cizině. Mám na mysli Klementa Marii Hofbauera, patrona Vídně, a jihočeského rodáka Jana Nepomuka Neumanna, který je znám jako první americký svatý.

Dostáváme dnes do rukou novou knihu autorky Aleny Ježkové s přitažlivým názvem České nebe. Modrá barva knihy upomíná, že je „držíme v rukou“, že je to i naše současnost, že je ta modrá barva nebe nad námi, ale i kolem a mezi námi, že je to kniha o Živých, o pilířích naší české, ale i evropské historie, kultury a neodmyslitelně vyrůstající z víry v život věčný darovaný Bohem, v život svatých, těch, kteří překročili vítězně práh smrti do života. Svatí do našeho života patří a to velmi dobře vystihla autorka knihy, která citlivě přistupuje ke každému svatému a přibližuje nám specifičnost a originalitu jejich svatosti. Neopomíjí ani tradici, která se dochovává věrným vyprávěním po generacích a nese v sobě pečeť úcty našich prapředků k těm, kteří nás vedou k Původci Života.

Vyprávění doprovází velmi působivé barevné ilustrace postav svatých od Dory Čančíkové. Barva těchto ilustrací zdůrazňuje jejich přítomnost vedle podobně zdařilých černobílých fotografií z míst úcty těchto svatých od Jiřího Chalupy.

Věřím, že tato publikace vnese nové světlo pro ty, kteří chtějí poznat tuto zem a její lidi, kteří se v ní zrodili, pro ni pracovali a měli ji rádi a to tak, že to oslovuje i dnes nás. Proto bych chtěl poděkovat také nakladatelství Práh, zvláště panu nakladateli Vopěnkovi za uskutečnění tohoto dobrého díla a žehnám, zdáli, ale duchem blízko Vás,

Váš Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský