Do těchto dob jsem měl zato, že demokracie je – podle slov T.G.Masaryka – diskuse. Dnes se stále víc a více přesvědčuji, že pro mnohé je demokracie a svoboda slova především otevřený prostor k hulvátství a sprostotě. Mne samotného ke slušnosti vychovávala moje matka, která byla prostým děvčetem ze Šumavy. Měla ovšem to, čemu se říká „kinderstube“, tedy jasnou představu o tom, co je slušnost. Právě toto vychování mi vždy říkalo, že mám být zdvořilý – i proto jsem vždy k výsledkům voleb gratuloval představitelům různých stran. Nejinak tomu bylo i tentokrát, hlavní myšlenky z každé gratulace byly zveřejněny na mém webu hned po volbách. Vyzvu – li někoho k práci pro právo a spravedlnost, řeknu-li, že mi na srdci leží bezpečí lidí v této zemi, nemám se za co stydět a za svými slovy si stojím. Pokud některý z představitelů stran využije mé gratulace k další propagaci, je to jeho věc, ne moje. Především je dobré vidět celý kontext – tedy co jsem měl na mysli – a ne vytržení několika slov ze souvislostí.

Hodlám i nadále jednat slušně a psát co a komu uznám za vhodné. Na to nepotřebuji nikoho, kdo by mi radil. Nepovažuji se totiž ve svém věku za nějakého uličníka, který musí poslouchat co mu velí lidé akademicky vzdělaní, kteří se ve skutečnosti cítí být běžným lidem nadřazení. Vím, že těžko zabráním mediálním honům, ale volají-li někteří lidé po mém vyjádření a „vysvětlení“, rád je takto z Říma od Svatého otce poskytnu.

Dominik kardinál Duka OP