Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, když jsem navštívil Stavovské divadlo, které dávalo světovou premiéru opery slavného skladatele Josefa Myslivečka, kterého si Italové přisvojili pod značkou Il divino Boemo, dočetl jsem se v programu, že v roce 2012 navštívilo scény Národního divadla 600 tisíc diváků. Říkal jsem si, jak asi vypadá návštěvnost našeho nejpopulárnějšího sportu. První fotbalovou ligu ve stejném období navštívil přes milión diváků. 

Čtěte také: Dominik Duka: „Chudá“ církev? Romantická představa

Je to možná trochu zpozdilé přirovnání, ale v kostele se přece také díváme, také nasloucháme. Když jsem sečetl počet návštěvníků, došel jsem k 35 miliónům v roce 2012. Nechci pochopitelně proti sobě stavět tyto tři oblasti našeho života. Právě naopak. Rád bych ukázal, že jsou v našem životě věci, kterých si ceníme, které do něj patří, i když třeba značné části spoluobčanů mnoho neříkají. 

Porovnáme-li totiž státní rozpočtový příspěvek pro všechny tyto oblasti, je téměř totožný. Nemyslím, že by někdo mohl ohrnovat nos nad exkluzivitou návštěvníků opery, že by se mohl pohoršovat nad těmi, kdo milují fotbal, a že by se neměl pozastavovat ani nad těmi, kdo cítí potřebu v neděli jít do kostela. 

Čtěte také: Dominik Duka: Kdybychom vynechali kříž, zůstane z církve charitativní organizace

Chci totiž odpovědět těm, kdo bez hlubších znalostí a jednostranně zaujatě mluví o majetkoprávním vyrovnání s církvemi. Toto vyrovnání totiž má nahradit onu sumu ze státního rozpočtu. Je to rozumná dohoda, která může vést do budoucna k větší důvěryhodnosti církví, jež se budou samy financovat, a také k větší solidaritě. 

Církevní památky nenavštěvují jen účastníci bohoslužeb, ale i domácí a zahraniční turisté. Dokonce právě oni v některých případech převyšují počty návštěvníků bohoslužeb. Kostely a církevní památky tvoří nadpoloviční většinu kulturního dědictví. Turistický ruch pak přináší do státního rozpočtu tolik, jako celý náš automobilový průmysl. 

Pokud tedy někdo nepočítá s duchovním rozměrem církví, může klidně počítat s penězi, které přinášejí do státního rozpočtu a z nichž je přispíváno do sportu, zdravotnictví, školství i kultury.