Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, Český rozhlas slaví v těchto dnech své 90. narozeniny. Kdyby šlo o člověka, mohli bychom klidně napsat, že toto významné jubileum prožívá v plné svěžesti.
Dnes, kdy světu vládnou takzvané moderní technologie, internet, Twitter, Facebook a spousta dalších, kterým nejen nerozumím, ale ani je nedokáži pořádně pojmenovat, zůstává vysílání rozhlasu překvapivou trvalkou. Rozhlas nezanikl s příchodem televize a já doufám, že jeho význam neumenší ani používání těchto nových technologií.
Církev se ke sdělovacím prostředkům stavěla od počátku překvapivě vstřícně. Papež Pius XI. promluvil na vlnách vatikánského rozhlasu hned v počátcích rozhlasového vysílání. Také já se snažím užívat vymoženosti kontaktů díky moderním technologiím, ale přiznám se, že rozhlas mi je nesmírně blízký. Možnost, že díky jemu mohu každý týden kratičce přemýšlet v sobotní glose o událostech běžných i svátečních, je pro mě velkou poctou.
Časy se sice mění, ale rozhlas zůstává. Myslím, že nás učí jedné věci, která jakoby z našeho života mizí. Neumíme totiž naslouchat. A právě rozhlasové vysílání nám dává možnost, abychom se v naslouchání cvičili, abychom tolik neprosazovali sami sebe, nevykřikovali své názory, ale abychom naslouchali těm druhým, kteří mnohdy různé záležitosti vidí z docela jiného pohledu než my.
Umění naslouchat je pro nás věřící velice důležité. Jsme přesvědčeni, že právě víra pochází ze slyšení. Evangelium, tedy radostná zvěst o tom, že Bůh nás miluje, má být hlásáno. A toto hlásání má padnout na úrodnou půdu těch, kdo chtějí naslouchat, slyšet a poslechnout.
Všichni dobře víme, že správně nasloucháme nejen ušima, ale především srdcem. Kéž i rozhlasové vysílání promlouvá k srdcím svých posluchačů a přispěje k jejich klidu, pohodě a radostnému pohledu na svět.