Dominik kardinál Duka OP 
emeritní arcibiskup pražský

Trapisté z Tibhirne

Trapisté z Tibhirne

V pravidelném komentáři na Radiu Proglas připomíná kardinál Duka osud řeholníků z města Thibirne z roku 1996. V souvislosti s nedávnými událostmi je možná uvažovat, zda se nejednalo o předzvěst budoucích mezikulturních nesnází, zamýšlí se v komentáři. 

7. března 2015
Vyjádření / Dopisy

Milá přátelé, vážení posluchači Radia Proglas!

 

            Na duchovních cvičeních jsme mohli číst ve svém volnu i knihy, které vnitřně souvisejí s naším povoláním a tak jsem se pustil do knihy Iso Baumera Trapisté z Tibhirne. O jejich osudu byl natočen film, který na filmovém festivalu v Cannes získal Velkou cenu poroty a my jsme jej mohli vidět na karlovarském filmovém festivalu v roce 2010. Napadlo mne, zda by právě takovýto film neměl být promítán v naší televizi, protože hovoří o tématu navýsost aktuálním – o soužití kultur a náboženství. Stále se mluví o dialogu a moc si nechceme připustit, že osud mnichů v Tibhirne, kteří byli zavražděni v muslimském Alžírsku v roce 1996 může být předzvěstí osudu křesťanů ve světě. Náboženství totiž mají přivádět člověka k Bohu a namísto toho se v různých částech světa stávají spíše zástěrkou pro jiné účely.

 

            Zvláště ve Francii se věnuje Alžírsku větší pozornost,než v ostatních částech Evropy, vždyť bylo od roku 1830 do roku 1962 francouzskou kolonií. Oněch sedm mnichů, ale i biskup, zavražděný po nich a dalších jedenáct řeholníků a řeholnic, kteří podali svědectví krve o své víře si kladlo otázky: jak se zachovat tváří v tvář teroru, proč vytrvat ve zdánlivě zoufalé situaci. Myslím, že celosvětové střetávání s islámem bude určující pro toto století. Nejde jen o muslimské přistěhovalce do Francie, ale také o stovky tisíc muslimů v Německu, Rakousku či Švýcarsku, kteří se domáhají svých práv, chtějí vyučovat své náboženství a shromažďovat se v modlitebnách. Mám obavy, zde si za čas nebudeme klást podobné otázky, jako křesťané v Alžíru – totiž zda vytrvat, nebo uprchnout.

 

            Dnes se v diskusích hodně srovnává Bible a korán. Neměli bychom ale  zapomínat, že Bible není kniha, ale ve skutečnosti celá knihovna, soubor různých knih, které mnohdy popisují chování a jednání lidí, ale skutečným návodem k jednání je především Desatero Božích přikázání. Já nejsem ani religionista, ani arabista. Moje názory nejsou jen dojmy, ale jsou založené na studiu skutečných odborných textů. Myslím, že právě práce moravského rodáka –kněze a profesora Aloise Musila jsou trvale platné a ukazují nejen historii, ale i základní postoje muslimů. Je jisté, že řada vyznavačů koránu jedná také na základě přirozeného zákona, ale musíme otevřeně říci, jak je to doopravdy s muslimy: korán skutečně rozděluje lidi na muslimy, národ Knihy (tedy Bible) a na nevěřící a nařizuje chovat se k nim různě. I dnes tedy musíme pravdivě informovat o islámu, ať už jsme odborníci arabisté, religionisté, nebo jen poučení laici. Pojetí bližního v islámu skutečně neodpovídá našemu biblickému přístupu, to je fakt. Ostatně, ony karikatury ve francouzském časopise jsou tak trochu důkazem, že se právě tohoto světa bojíme. Nerozumíme mu. Proto je třeba poznání, ale poznání pravdivého, založeného na faktech, ne na zbožných přáních některých religionistů, kteří si myslí, že dialog znamená nehovořit o problémech, o palčivých střetech a obavách.

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.


 Další odkazy:

7 mučedníků z Tibhirine v Cannes (Radio Vaticana)