Odešel kněz, který vlastně překlenul celé období jak kard. Tomáška, tak kard. Vlka a mohu dodat, že do jisté míry se dožil i závěru mého působení. Tedy kněz, který sloužil Bohu, Církvi i této zemi, protože měl velmi rozvinutý smysl pro lásku k vlasti. A tak může být chápán jako určitý vzor kněze, vzdělance, pastoralisty a muže, který dává orientaci celým generacím. Komunistický režim ho nesnášel. Ve chvíli kdy tento režim slábl, se mohl postavit vedle kard. Tomáška a přivedl do rezidence druhou postavu, která znamenala bod důvěry, a to byl pan Josef Bláha. Ve chvílích, kdy byl vyhnán do zapadlé pohraniční obce, se triangl osobností, které sloužily jako opora kněžím v době totality, nezhroutil, ale prodloužil. A tak P. Mixa mohl být oporou a spojkou pro severozápadní část tehdejší pražské arcidiecéze. S klidem mohu potvrdit, že je určitým modelem pro působení kněze i v podmínkách 21. století. Kněz musí mít pevný morální profil, rozvahu i odvahu a životní moudrost. Zbožnost není fasáda, ale pramen, který dává knězi sílu a věrohodnost. A proto bych rád vyjádřil, a mohu to tak říci, opravdový dík příteli a spolubratrovi.