Vaše Excellence, vážený pane velvyslanče, dámy a pánové,

rád bych Vás při této příležitosti setkání České společnosti přátel Izraele a Evropské aliance pro Izrael pozdravil a vyjádřil veškerou podporu Vašemu úsilí o život ve svobodě a demokracii, ale rovněž tak bych prosil o omluvu vzhledem k tomu, že jsem dnes večer přislíbil účast na rakouské ambasádě, tedy středoevropské země, se kterou nás po staletí pojila osoba stejného panovníka z rodu Habsburků a ve které nedávné volby předznamenaly novou politickou situaci.

České země patří dlouhodobě k přátelům a spojencům Izraele. Tradici přátelského vztahu nastavila už pragmatická politika prvního československého prezidenta Masaryka, poválečná politická reprezentace pak v nastoleném kurzu pokračovala. Československo tak sehrálo klíčovou roli pro vznik nového státu Izrael v prostředí Blízkého východu. Myslím, že tehdy sehrály svou roli nejenom Masarykem položené základy naší zahraniční politiky, ale také vazby několika tisícovek občanů Československa, tedy těch, kteří na území Izraele mohli uprchnout ještě před vypuknutím Druhé světové války (tzv. Pátá alija). V neposlední řadě jsme jako národ měli v paměti touhu po vlastním státě, o který jsme usilovali po celé 19. století a proto jsme také jako jedni z mála mladému státu Izrael rozuměli. Jsem rád, že se naše současná politická reprezentace navzdory nejrůznějším snahám dříve nastoleného kurzu vůči Izraeli drží a nadále udržuje naše vzájemné vztahy v přátelském vztahu.

V souvislosti se zmíněným útěkem mnoha našich spoluobčanů z předválečného Československa nelze nevyslovit varovná slova o nových mračnech nad Evropou. Vidíme, že se tu téměř na denní bázi odehrávají útoky, mnohdy vedeny podobnými motivy, jako před Druhou světovou válkou. Že v zemích, které ještě nedávno bývaly našim vzorem v demokracii a svobodě to občas vypadá jak při stanném právu a mnozí lidé musejí z obav o bezpečí své a svých blízkých opět opouštět své domovy. Přiznejme si, že v této věci veřejně nezaznívá pravda. Kdo z předních evropských politiků při některém z těchto útoků vystoupil a řekl: Pozor, tady přichází antisemitismus! Co jsem zaznamenal, mnoho jich nebylo a i těch několik málo bylo umenšováno. Uvědomují si ti, co mlčí, že tam kde se rozbují antisemitismus, přijde brzy na řadu i Církev s křesťanstvím a nakonec i všichni ti, kteří se jakkoliv odlišují? Ne, tohle není můj výmysl, ale historická zkušenost, kterou jsem sám zažil v období 20. století při apokalyptických hrůzách nacistické i komunistické totality.

Vážení přátelé, přeji vám dnešní úspěšné setkání a alespoň takhle na dálku vám k vašemu dílu žehnám a modlím se, aby milostivý Bůh i ta mračna nad Evropou brzy rozehnal tak, abychom se tu v klidu a míru mohli setkávat i v dalších letech.

Dominik kardinál Duka,
Arcibiskup pražský