Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, v nedělní prázdninový večer jsem sledoval v televizi polsko-španělský film o Janu Pavlu II., správněji snímek o cestě dramatického zápasu o svobodu v Polsku a v polském národě. Připomněl mi slova jednoho našeho žurnalisty: „Země byla zbavena komunismu, ale národ tak docela ne!“ 

Svoboda není možná bez pravdy. Životní pravda není fanatický a zabejčený postoj, který je možné sledovat téměř na každém kroku. Tak jsme se to učili ve škole nebo to bylo včera v televizi. 

Čtěte také: Měli jsme možnost žít se světcem, říká Dominik Duka o Janu Pavlu II.

Je hezké, že si ctíme naše velikány, František Palacký má své nepřehlédnutelné zásluhy o českou historii. Co bychom však řekli o muži, který by se odvolával na nezvratitelnost fyziky z doby Františka Palackého a tvrdil by, že atom je nejmenší nedělitelná část hmoty? 

V obdobném duchu se v naší zemi vedou debaty hodné strejců z vesnické hospody z časů Františka Holečka. Liší se pouze dodatkem, že to dávali v televizi. 

Krátká je paměť, a tak často slyšíme, že se něco událo „poprvé v historii“. Při sledování zmíněného televizního filmu jsem mohl pozorovat kroky po nastoupení Jana Pavla II. Ale bylo tam často „poprvé v historii“. I já jsem to před čtvrtstoletím nadšeně opakoval. Jenže druhý den jsem mohl na internetu číst článek o rozhovoru papeže Lva XIII. s novinářkou deníku Figaro. 

Tento 70minutový rozhovor se týkal například pronásledování Židů, médií, financí a podobně. Ejhle, poprvé v historii? Psal se rok 1892. Pokorné studium a poctivá četba vždy převáží nad senzačním, super, hyper, nebo vůbec poprvé.