Domažlice jsou centrem národopisné oblasti Chodsko, v níž je doposud živě udržována tradice lidové dudácké hudby, tanců, zvyků a obyčejů. Chodské slavnosti jsou jedním z nejstarších folkloristických festivalů v České republice, pořádaný již od roku 1955. Festival je tradičně spojován s domažlickou Vavřineckou poutí, letos se koná ve dnech 10.–12. srpna 2018. 

Sté výročí vzniku republiky se letos prolíná celým kulturním programem v Domažlicích. "Ani letošní ročník Chodských slavností tento významný mezník neopomene –  program jsme koncipovali tak, abychom si připomenuli naši státnost a historii a uvědomili si hodnoty, za něž naši předci dlouhá staletí bojovali. Mezi jednu z nich bezesporu patří bohatá a svébytná kulturní tradice, jejíž kořeny i zdroje inspirace byly spjaty s lidovou kulturou a uměním," řekl KAmil Jindřich, ředitel Městského kulturního střediska v Domažlicích.

Pouť se zapisuje nejenom do života rázovitých obyvatel Chodů, pastýřů původně z rumunského Valašska, kteří byli českými panovníky v dřívějších dobách pověřeni strážením hraničních hvozdů. Díky známému románu Aloise Jiráska vešli Chodové do širšího povědomí jako ochránci hranic. Jejich pes, symbolicky zdobící opasky Junáků a vojenských jednotek střežících naše hranice, se stal symbolem věrnosti a pozornosti. "Jako u každého symbolu došlo i u vypodobnění chodského psa ke zneužití totalitní mocí, kdy jeho nositelé strážili hranici obehnanou ostatým drátem, aby naopak nebylo úniku ze země", připomíná kardinál Duka neradostnou kapitolu v historii pohraniční stráže.

Svatovavřinecká pouť je ale také nerozlučně spjata s postavou kněze a politika, vyšehradského probošta, Mons. Bohumila Staška. Svatovavřinecká přísaha o této pouti v roce 1939 za účasti 120 tis. poutníků se vlastně řadí po bok i jako výzva k Velehradské pouti z roku 1985. "Je namístě, abychom si připomenuli citaci Dykových veršů z kázání Bohumila Staška a připomněli především příští rok, kdy budeme slavit výročí kanonizace sv. Anežky České, jako i Sametovou revoluci", hledá paralelu kardinál Duka s dovětkem, že na Vyšehradě pohřbený kanovník Stašek za svou činnost nakonec zaplatil vězněním v koncentračním táboře. Jenom jeho odchod na věčnost v kritický rok 1948 zabránil nově nastupující totalitě, se kterou otřásla právě zmíněná Velehradská pouť, aby zopakovala jeho věznění. "Věřím že chodské folklórní slavnosti, tedy hudba i zpěv jsou oslavou skutečně svobody naší země, ale mohou snad být i poděkováním statečnému muži Bohumilu Staškovi", vzpomíná kardinál Duka.

"Děkuji Bohu, který žehnal odvaze Chodů, jejich pracovitosti, odpovědnosti a smyslu pro krásu. To si vždy při návštěvách Chodska - především Baarova Klenčí, jako i cyrilometodějské kaple Na Haltravě (Na Dílech) připomínám. Připomíná mi to i americkou armádu a generála Pattona, s jehož vnučkou jsme slavili vítězství ve Druhé světové válce a poděkovali Bohu v pražské Katedrále za vybojovou svobodu statečnými, kteří milují svou zem, její kulturu a civilizaci a jsou vděčni svým rodičům a prarodičům za poklad víry, který jim spolu s láskou k rodné zemi předali", uzavírá kardinál Duka svou úvahu nad významem chodské svatovavřinecké pouti.

(jne)

Ke stažení:

Chodské slavnosti 2018.pdf