Palium je pruh bílé vlny široký 6 cm, s aplikacemi pěti černých hedvábných křížů. Vlna je získána ze dvou beránků, kterým papež žehná ve svátek sv. Anežky Římské (21.ledna). Symbolizují ztracenou ovečku, kterou se vydává hledat a zachraňuje Dobrý Pastýř, a zároveň Ukřižovaného Beránka, obětovaného za spásu lidstva.
Palium vyjadřuje také jednotu s Římskou církví. Může je oblékat pouze papež a arcibiskupové metropolité.

Tradice palia i výklad jeho významu jsou prastaré. Přesný okamžik jeho zavedení není znám. Podle Liber Pontificalis se zmiňuje o páliu v životě papeže Marka, který zemřel roku 336. Soustavně je doloženo od 5. století.
Původně jej oblékali všichni biskupové, zvyk, který se ve východních církvích zachoval dodnes. Jeho použití i forma se v historii trochu změnila, ale poselství zůstává jedno: Dobrý Pastýř nese na svých ramenou ztracenou ovečku. Pět křížů pak připomíná Kristovo utrpení. Zpočátku bývaly kříže červené, aby odvolání na pašije bylo zřejmější. V současnosti se symbolika posunuje: černé kříže mají představovat křesťany – každý z nich je v při křtu označen znamením kříže.
V západní církvi byly postupem času vyhrazeny pro ty biskupy, kteří jsou v nejbližším kontaktu s Římským biskupem. Odtud nový význam jednoty s římskou církví, s Nástupcem sv. Petra, kterému Ježíš zvlášť důrazně řekl: „Pas mé beránky, pas mé ovce.“

Před II. Vatikánským koncilem se palium oblékalo jen při některých slavnostech. V současnosti může arcibiskup nebo biskup oblékat při všech eucharistických slavnostech, ale pouze při nich – protože eucharistická slavnost je zvláštním způsobem spojena s obětí kříže.
V některých východních obřadech kladou biskupové před evangeliem svá palia na oltář – protože právě v tom okamžiku promlouvá sám Dobrý Pastýř. Před Ním jsou ovcemi jeho ovčína a spolu se všemi naslouchají jeho slovům. Po evangeliu si palium znovu obléknou, aby jednali po jeho příkladu.
V římské církvi – podle ustálené tradice – chovají beránky, které dají vlnu na palia, trapističtí mniši v opatství Tre Fontane. Ve svátek sv. Anežky jsou beránci přivedeni do baziliky sv. Anežky na Via Nomentana. Odtud potom do Vatikánu, kde je Svatý otec požehná. Beránci jsou ozdobeny květy – jeden bílými, druhý červenými – jako znamení čistoty panenství a prolití krve mučedníků. Odtud putují do baziliky sv. Cecilie v Zátibeří – od jedné římské mučednice ke druhé. Benediktinky od sv. Cecilie pečují o beránky až do úterka Svatého týdne, kdy jsou ostříháni a sestry pak ručně upředou a ušijí palia. Vznikají tedy na Velikonoce, aby připomínaly Beránkovu oběť. 24. června, ve svátek narození sv. Jana Křtitele, toho, který Krista poznal a vyslovil „Hle Beránek Boží“, přinesou sestry od sv. Cecílie palia do Vatikánu. Tam jsou uloženy do schránky na hrobě Apoštola Petra. O vigilii jeho svátku, večer 28. června jsou požehnány a na druhý den je Svatý otec předá novým arcibiskupům metropolitům.

Johana Bronková, Česká sekce Vatikánského rozhlasu