Dopis adventně - vánoční

Tento dopis byl napsán jako úvaha předvánoční v době koronaviru s vědomím, že po celou dobu adventu nás četba z Bible, především z proroka Izaiáše mohla přivést k většímu zamyšlení nad naším příběhem Hospodinovi zkoušky. Vánoce nás však přivádějí k přemýšlení o budoucnosti. Jak říká papež František, je nám dáno, abychom Vánoce prožili mnohem opravdověji, ale i v kontextu historické události narození Ježíše Krista. K tomu nám také napomáhá astronomický jev, jakým je konjunkce planet Jupitera se Saturnem. Byl to právě Jan Kepler v době pražského pobytu, který na základě studií dospěl k závěru, že ona Betlémská hvězda je právě ona zmíněná konjunkce, kterou po více než sedmi stoletích, pokud se vyjasní noční obloha, budeme moci pozorovat.

Budoucnost je vždy nejistá. Může přinášet dobré i zlé. Ale musíme do ní vkročit, nemůžeme tam být uvrženi po zádech. V každém případě můžeme být klidní, neboť v ní přichází náš Pán a Spasitel.

Není tedy nikterak divné, že dnes máme z budoucnosti takový strach. Strach je běžný lidský pocit, který je v nás položen na základě pudu sebezáchovy. Je věcí naší vůle, zda ho dovedeme překonat. Není zapotřebí vysvětlovat, že překonání strachu vyžaduje vědomí o nebezpečí. Kdo je nemá, není statečný. Je nechápající, naivní člověk, který se nevědomky vystavuje riziku.

Současný strach v nás vytváří jistota, že na jedné straně tu nebezpečí je, a na straně druhé, že je zcela nové, a tudíž úplně neznámé. Naší situací už společnost vícekrát prošla. Namátkou uvedu dobu po skončení napoleonských válek, po první světové válce, po 11. září a útoku na mrakodrapy „Dvojčata“ v New Yorku. V prvém z případů všichni věděli, že bude mnoho vdov a sirotků a že nebude dost lidí, kteří by se postarali o pole. Odpověď se našla. U nás v postavě sv. Klementa Hofbauera a sester Zahálkových, zakladatelek Kongregace Školských sester sv. Františka. V druhém případě v podobě významné solidarity a vybudování nové zdravotnické péče při španělské chřipce. V posledním případě ve zpočátku pevných krocích v boji proti terorismu, které později, bohužel, vůbec zanikly.

Otázkou je, jak máme dnes odpovědět my. Jsem přesvědčen, že musíme ochránit hodnoty, které jsou ohroženy. Jsou to principy, vytvářející zdravé myšlení (které je nutným předpokladem víry). Jedná se o slovo, logos, a jakkoli se vám to bude zdát divné, o hudbu a zpěv. Jde o hodnoty, na nichž bylo zbudováno antické Řecko, a od něho byly přejaty Římem. Nemluvím proto ani v nejmenším o křesťanském významu daných slov. Slova jsou dnes chápána tak individuálně, že to začíná znemožňovat komunikaci. Jsme svědky, jak se neustále mluví o tom, že tak jsem to nemyslel. Jenže pro vysvětlení, jak jsem to myslel, je zapotřebí dalších slov, čímž se situace zacyklí. Ohrožuje to osobní, společenský a především politický život. (Všechny vnitrostátní i mezinárodní smlouvy mohly by být a priori neplatné.)

Logos je smysl, a to nejenom slov, ale i skutečnosti, tj. řeči, konání a života. Konec konců je to počátek všeho. Pokušení sv. Antonína poustevníka, jak to známe z jeho pradávných obrazů, je pokušením, že Bůh stvořil nesmyslný svět.

Hudbou je zde míněna metrika, resp. aritmetika, kterou je určena tónová oktáva. Je to zákon usouvztažení, tedy pravidla logiky.

Bez těchto hodnot není možné zdravě myslet, což je dnes často vidět při nejrůznějších panikách a zkratkovitém jednání. To, myslím, nás ohrožuje víc, než samotný Covid.

Zbývá tedy říci, co taková odpověď obnáší. Připomenu na začátek výrok sv. papeže Lva Velikého, který vyzýval k toleranci, čímž mínil trpělivost. Trpělivost ve vlastních bolestech, trpělivost se sebou samým, trpělivost s našimi bližními a, chcete-li, trpělivost s Bohem, který, jak se nám může zdát, svůj spasitelský zásah odkládá. Neodkládá, ví dobře, proč ho neuspíší. Musíme se na prvém místě snažit zásadně mluvit pravdu, která se neposouvá podle individuálního chápání jednotlivých slov, jak nás to učit sám Pán (ano, ano – ne, ne). Zadruhé žít pravdu, jak nás k tomu vyzývá sv. Pavel, aby náš život a vše, co ho naplňuje, neztrácel smysl. Konečně pak pravdu milovat, hledat ji, přijmout ji a unést, hlásat ji a za všech okolností ji hájit.

Ano, stojíme ve veliké zkoušce víry. Pamatujme, že věřit je něco jiného než vědět. Když víme, nemusíme a dokonce ani nemůžeme věřit. A nebojme se otázek. Bůh s nimi počítá. Archanděl Gabriel Pannu Marii takřka vyslal, aby se šla k Alžbětě přesvědčit, i když o Mariině víře nebylo pochyb. Obdobně pošle Jan Křtitel, který Krista neomylně označil za Beránka, který snímá hříchy světa, ke Kristu z vězení své dva žáky, aby se zeptali, je-li to on, nebo zda máme čekat jiného. Do třetice připomenu Kristův přístup k nevěřícímu Tomášovi. Zcela stejně bude jednat i s námi, protože přijde, aby nás spasil, ne odsoudil. A proto očekávejme s nadějí požehnaný příchod našeho Pána, Ježíše Krista. Připomínáme si jeho historický příchod v čase, kdy přichází jako nemluvně, malé dítě a naše víra v jeho moc je posilněna historickou nadějí. Ta se vyjadřuje naším letopočtem. To je začátek nové éry, smysluplného života a smysluplné změny, kterou vnesl svým slovem, dobrou zvěstí do naší historie.

Rád bych Vám popřál radostné tj. požehnané prožití svátků Kristova narození, tedy našich Vánoc.

Váš,
+ Dominik Duka