Vážený otče kardinále, vážení představitelé ekumenické rady církví, vážení hosté, bratři a sestry,

dovolte mi, abych se připojila k ekumenické modlitbě jménem Konfederace politických vězňů v České republice krátkou reminiscencí.

Pro moji generaci jsou trvale v paměti uložena určitá data k určitým událostem. A když jsou umocněna geniem loci – a dnes jsme na nejposvátnějším místě našich národních dějin, v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, co k tomu dodat?

Dvě data: 17. listopad a studenti roku 1939 a studenti roku 1989. Mezi ně se vložily dvě generace se všemi důsledky dvou totalit a nepotrestaných zločinů. Shromáždění vysokoškolského výboru a tisíce studentů z roku 1939 rozvezených do koncentračních nacistických táborů – kde jsou pamětníci té doby?

Nepotrestané zlo z Národní třídy z roku 1989 a falešný mrtvý student – z těchto míst vzešla nová svoboda. Čistým srdcem a květinami čelila mládež, studenti zfanatizovaným hordám těžkooděnců. Na to my pamětníci nemůžeme zapomenout.

Ale smysl pro spravedlnost, svobodu, právo a demokracii, který je tak samozřejmý pro mladou generaci, dává nám, pamětníkům, naději, že tyto hodnoty, draze vykoupené obětmi dvou totalit, skutečně budou trvalé, že je nikdy žádný „-ismus“ neohrozí. Prosím Boha, aby se tak stalo.

Vzdávám úctu všem, jejichž osud a život byl spjat se 17. listopadem roku 1939 a roku 1989.

Naděžda Kavalírová