Vážení přítomní, drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

Slavnost Krista Krále slavím dnes spolu s vámi, především s vámi, římskými farníky v bazilice ss. Marcellina a Petra. Jsou svědky Toho, který potvrdil své království svou krví prolitou za nás, jak o tom svědčí jeho šarlatový plášť, v kterém byl předveden před vládce světa zastoupeného Pontiem Pilátem. A do tohoto svého království nás všechny povolal. Slavnost Krista Krále nese v sobě určité paradoxní ujištění. Je svátkem doby moderní a přitom postava Krista Krále s korunou na hlavě sahá do dávných dob křesťanských království, především se prvně objevuje ve Východořímské říši, či v byzantském umění. Pius XI. ustanovuje tento svátek v době, kdy panovníci po pádu říší odvolávajících se na římské dědictví, jako byli rakouský císař, římský císař, ruský car, istanbulský sultán, odešli z dějin po skončení první světové války. Vzniká určité mocenské vakuum, které obsadí totalitní ideologie komunismu, fašismu a nacismu a chtějí se zmocnit vlády nad světem a ujařmit pro sebe celého člověka. Byly to nelidské diktatury. Oproti tomu prorok Daniel ve svém nočním vidění, jak jsme četli, vidí vládu toho, který přichází jako Syn člověka. Je to právě Pius XI., který svými encyklikami hájí člověka před totalitním zotročením a vyvlastněním. Jeho texty encyklik nejenom varovaly před oněmi hrůznými vězeními gulaků a koncentračních táborů, aniž by tušil, jak dlouhá bude nelidská vláda těchto zbožštělých diktátorů. Náš národ je vděčný Piu XI. nejen za Encykliku o Kristu Králi, ale také za zmíněné encykliky, které prorocky odhalily nehumánnost zmíněných totalit.

Jsme mu také vděčni za jeho postoj, ve kterém odmítl mnichovský diktát a okupaci naší vlasti. Papežský nuncius Xaverio Ritter s titulem nuncia v Československé republice zůstává v Římě. My dnes slavíme Slavnost Krista Krále po všech těch zkušenostech, kterými naše země rostla spolu s vámi ve Věčném městě, kde byl před 50 lety zahájen II. vatikánský koncil, jehož liturgická reforma nám darovala tak potřebnou obnovu liturgie, která nám umožňuje, abychom naslouchali slovům písma sv. v rodném jazyce a s porozuměním, prožívali tajemství vykoupení našeho Krále, který vydáním sebe samého nám plně zpřítomňuje tajemství Boha, kterého můžeme od kalvárie plně definovat slovy apoštola Jana: Bůh je Láska. Láska, o které zpívá Píseň Písní vyvoleného izraelského národa, který v době nacistického antisemitismu hájili jak Pius XI., tak Pius XII. O čemž i vy, obyvatelé Říma, můžete vydat svědectví. O lásce hovoří apoštol Pavel ve 13. kapitole v Listě do Korinta, ten apoštol Pavel, který odpočívá v bazilice za hradbami. V současné době, kdy jsme svědky toho, že celý náš kontinent jakoby ztrácel svou identitu, kdy chamtivost a touha po penězích chtějí nastolit vládu mamonu, který svou krutostí jako vždy, požírá své děti, dostává dnešní Slavnost Krista Krále, jakoby nový význam. Přicházím k vám z města, které je sídlem Božího syna, který je Božím dítětem a je uctíván v celém světě jako Pražské Jezulátko, ozdoben královskou korunou a zlatem vyšívaným purpurovým pláštěm. Nikoliv tyran, despota, bezcitný magnát, ale naplněný něžnou láskou, Boží Syn po celý život prostoupený nevinností dítěte, náš Pán, Ježíš Kristus nás zve do svého království. Naší identifikací, či příslušností do jeho království je schopnost lidského srdce milovat, být druhému bratrem, sestrou, být schopen i největšího důkazu lásky, dát život za své přátele. Tomu nás učil ten, kdo s námi uzavřel novou smlouvu v jediném příkazu lásky. To je také i důvodem dnešní slavnosti, kterou nejenom prožíváme, ale kterou spoluvytváříme.

„Ježíš, ne césar!“, v době nejkrutější okupace naší země volal z londýnského exilu na vlnách britského rozhlasu ministr zahraničí Jan Masaryk, který zaplatil svým životem na počátku nové temné a potupné poroby, kterou nám připomene výstava o pronásledování církve v době komunismu v naší zemi, která bude otevřena zítra na Papežské univerzitě Svatého Kříže zde ve Věčném městě. Výstava dá také i vám příležitost, abyste poznali osud kardinála Josefa Berana, mého předchůdce, který po několikaleté persekuci v izolaci v Čechách pak žil zde v Římě jako vyhnanec v nedaleké české koleji sv. Jana Nepomuckého.

Přeji vám všem, farníkům i přítomným poutníkům milost a pokoj Ježíše Krista věčného kněze a krále a děkuji, jak zdejšímu duchovnímu správci, tak celé farnosti za přípravu této slavnosti a za krásné a velkodušné přijetí.