Vážení přátelé,
setkáváme se zde na mariánském poutním místě, jehož název Panna Maria Pomocná, Mariahilf, Matka Boźska pomocnica, nám připomíná velkou řadu větších i menších poutních míst, která se těší tomuto titulu. Spojuje je však také oraz tzv. Pasovské Madony, která má trochu originální český název, který je téměř střelnou modlitbou: Matička Boží Skákavá. Obyvatelům především západních Čech, připomíná poutní místo Skoky, německy Skockau, což vyzrazuje, že původní název poutního místa i obce u Karlových Varů byl ovlivněn českými kolonisty. Možná, že se vám bude zdát tento úvod promluvy trochu nepřiměřený. Považuji však za důležité tyto skutečnosti připomenout. Většina těchto svatyní slaví jako své zasvěcení, anebo za svou hlavní pouť považují, svátek Panny Marie, který jsme oslavili 12. září. A to z jednoho důvodu, že je to den bitvy z roku 1683, která zachránila nejen město Vídeň, ale můžeme říci celou střední Evropu před tureckou okupací. Právě tento obraz se stal ikonou tohoto vítězství.
Není nezajímavé, že velitelem Vídně byl český šlechtic, jehož otec byl popraven na Staroměstském náměstí po stavovském povstání. Ale pro poutníky s Polska je důležité připomenout, že rozhodující vojenský zásah patřil polskému králi Janu Sobieskému, velkému mariánskému ctiteli. A Madona, které dal slib do této bitvy nastoupit, je uchovávána ve wroclawské katedrále. Možná, máme-li uvést trochu nevážný tón, můžeme si připomenout, že toto vítězství oslavujeme denně při pití kávy, ke které zakousneme dobře vypečený rohlík. A to z toho důvodu, že zajaté zásoby kávy armády Kary Mustafy, nejenom napomohli k vaření kávy a „kapučína“, ale že také arménští kupci zahájili provoz kaváren v naší Praze a znojemský pekař pracující ve Vídni napekl ony známé rohlíky, které mají připomínat turecký půlměsíc.
Znamenalo by to, že si máme každý den připomínat vítězství nad nepřítelem, anebo spíše, že tento zcela profánní zvyk nás přivádí k tomu, abychom hlouběji pochopili význam mariánské úcty? Počátky tohoto poutního místa se váží k vyslyšení prosby za narození dítěte. Jestliže otevřeme Bibli, Knihu knih, pak víme, že příslib narození dítěte provází biblický text od začátku až po evangelia, která opakují splněnou předpověď proroka Izaiáše. Měli bychom také přijmout, jako součást tohoto biblického poselství, že nadějí do budoucna pro všechny časy je nový život, život nové generace. Těmito slovy oslovoval mladé polský papež bl. Jan Pavel II., po něm Benedikt XVI. A na oné čtyřkilometrové pláži Copacabana v Rio de Janeiro mohl jsem slyšet tato slova z úst papeže Františka. Nová generace, nová populace, je také jednou z průkazných cest nutných k oživení ekonomiky, pro záchranu sociální sítě a vyrovnaný udržitelný růst společnosti.
Křesťanství není náboženstvím, které by řešilo pouze neprostupná tajemství, ale dotýká se těch tzv. všedních starostí a událostí lidského života. Jako mariánští ctitelé se určitě modlíte růženec. Jen namátkou připomeňme tajemství, o kterých rozjímáme: početí, narození, utrpení, smrt, ale také, na co často zapomínáme, Vzkříšení. Přemýšlejme hlouběji v modlitbě o svých krocích, o svých prioritách naší přítomnosti i budoucnosti. Oponoval jsem Dalajlamovi při jeho poslední návštěvě v Praze, že modlitba nemá význam pouze pro jednotlivce. Záleží na tom, jak a proč se modlíme. Jen na okraj bych chtěl připomenout modlitební vigilii za mír v Sýrii. Odpověď nechť si nalezne každý sám.
Scházíme se zde v roce víry a tak v této perspektivě bychom také měli vyslovovat i naše modlitby. Rovněž si připomínáme, že je to rok 1150. výročí příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Je to mariánská úcta, je to onen mariánský medailon, který podle tradice daroval sv. Metoděj kněžně Ludmile při jejím křtu. Paladium Země české spojuje cyrilometodějskou tradici s tradicí svatováclavskou a říká nám, že Panna Maria má stejný zájem o naše drobné rodinné starosti a trampoty, ale zrovna tak jí nejsou lhostejné tragické a bolestné události na bojištích světa. Protože tam se často rozhodovalo o svobodě a budoucnosti celých území, ne-li národů. To je důvod proč bychom svátek Jména Panny Marie, 12. září, měli slavit jako svátek v našich kostelích, a měli bychom si také hlouběji uvědomit, co vedlo naše předky k těm velkým projevům vděčnosti Panně Marii Pomocnici. Vzpomínám, na devoční obrázky z poutního místa Chlumu sv. Maří, či Maria Kulm: Maria hilf, Maria hat geholfen. Maria pomáhá, Maria pomohla. Tato zkušenost vedla naše předky, aby proměnili naši zem v mariánskou zahradu posetou mariánskými chrámy, kostely, kaplemi, jako i mariánskými obrázky, či mariánskými sloupy.
Dominik kardinál Duka
Externí odkazy:
Kardinál Duka na pouti tří národů (APHA)
Do Zlatých Hor se sjely tisíce poutníků ze tří zemí (Šumperský deník.cz)
Poutě tří národů ve Zlatých Horách se zúčastní i Duka (Christnet.cz)