Kázání při oslavě křtu Polska v Lodži

Při oslavě 1050 let od pokřtění polských panovníků 12. června 2016 v polské Lodži kardinál Duka v kázání připomenul historickou i kulturní vzájemnost mezi českými a polskými zeměmi.

13. června 2016
Kázání

Carissimi,

Již po čtvrté se vracím k tématu jubilejního 1050. výročí křtu Polska. Dnes, kdy se setkáváme ve vašem městě, které se proslavilo textilním průmyslem, připomínám si mou první návštěvu Polska v roce 1966 v milenijním roce křtu Polska, ale také setkání s Otce biskupem Bogdanem Bejzou, v té době pomocným biskupem a účastníkem II. vatikánského koncilu, kde přispěl svým eminentním referátem o Boží existenci.

Nebudu se dnes vracet k historickým peripetiím křtu polského národa, kterým jsem věnoval pozornost v předcházejících promluvách v Krakově, Lednici, či v Praze. Chtěl bych spíše probrat otázku, co pro nás znamená křest. Křest, který se stal branou takzvaných iniciačních svátostí (křes, biřmování, Eucharistie). Tak, jako nelze přehlédnout trojiční obraz Boha, je nutné se pozastavit nad trojím rozměrem křtu. Právě tato dimenze prošla během pokoncilní diskuse velkou debatou i s řadou určitých excesů.

1. Je to rozměr soteriologický neboli spásný. Křest míří k onomu okamžiku, kdy člověk podléhá svodu zlého: Budete jako bohové. Existence Boha Stvořitele a jeho odmítnutí přináší rozvrat vyrůstající z pýchy. Člověk, který se dosadil na piedestal Boha, nestane se Bohem, ale stane se modlou, tyranem, anebo bytostí zcela vykloubenou, která sama sebe definuje jako emocionální existenci. Pak ovšem lze pochopit hrůzy 20. století. Koncentrační tábor, Gulak … A zde je třeba si uvědomit, že voda křtu omývá naše nitro., aby v pokoře, ve svobodě a v jasném nazření chápalo smysl života a vše, co s tímto souvisí.

2. Rozměr je kristologický, tedy to On sám, Boží Syn nás vytrhuje z devastovaného a korupčního, násilím ovládaného prostoru na horu Sinaj, kde Izrael obdržel Desatero, ke kterému Ježíš přidal své jediné přikázání lásky a přátelství. Právě toto vysvobození a vykoupení nám daruje ve křtu.

3. rozměr, který nazýváme ecclesiologický z nás, pokřtěných, vytváří společenství Božího lidu. To je společenství lidí svobodných a navzájem se milujících. Je to Kristus, který nazývá své společenství společenstvím vzájemné lásky, kdy On sám nás nazývá ne otroky, ale svými přáteli. Je to přátelství na život a na smrt. Toto svědectví o církvi nám přinášejí celé dějiny vaší země. Byla to církev, která zachránila jazyk a národní identitu, byla to církev, která chránila a podporovala ty, kteří ji pozvedli, kteří se pozvedli proti odporu, proti okupaci a národní likvidaci. Ať už to byla ona tři povstání v 19. století, anebo proces za návrat svobody a suverenity Polska, který se stal programem nejenom novény v přípravě milénia křtu Polska, kterou vyhlásil nezapomenutelný primas Polska Stefan Wyszyński, ale i v úsilí solidarity, jejímž otcem byl svatý JPII., byla vybojována náboženská, politická, ekonomická a kulturní svoboda pro střední i východní Evropu. To je důvod, proč přicházím v tomto jubilejním roce do Polska, abych jednak vyjádřil díky vám všem a ujistil vás, že tento zápas nikdy nevymizí z paměti našich srdcí, je však také třeba velmi zdůraznit význam svátosti křtu, ale i jeho současnou úlohu, jak vychovávat, formovat novou generaci, která chápe schopnost člověka milovat, tedy přijmout Boha v pravdě a statečnosti. Na tomto základě byla obnovována církev, ale i celá polská společnost. Tak se naplnily velké sny o úloze polského národa, jak o nich čteme u Adama Mickiewicze, či Julia Slowackiego.

Křest Polska díky Doubravce spojuje naše národy a vypovídá o velké vzájemnosti, která vyrostla z rozhodnutí přijmout znamení křtu, jako znamení spásy a záchrany.

+Dominik kardinál Duka

Kázání z Lodže – polsky.doc