Mladí přátelé, děvčata a chlapci, mladé ženy a muži,

minulý rok jsme putovali po vlnách Visly polskou krajinou. Dnes budu o něco méně poetičtější, ale olomoucká metropole a nedaleký poutní chrám na Svatém Kopečku s královnou Moravy vytváří dostatečně krásný a poetický kolorit na našem celostátním setkání mládeže. Nesetkáváme se s papežem, Kristovým náměstkem, ale Kristus sám je zde mezi námi. Nejenom nyní v Eucharistii, ale rovněž i tam, „kde jste dva nebo tři shromážděni v jeho jménu“.

To znamená, že křesťanství není náboženství ani ideologií samotářů, egoistů nebo těch, kteří dokáží druhému závidět, či nenávidět druhého. Myslím, že nám to velmi dobře popsal Ježíš Sirach v přečteném úryvku. Vy, kteří jste neobdrželi Písmo svaté v Krakově při setkání s papežem Františkem a jste zde, nebyli jste ošizeni, také i vám bylo předáno. Přečtěte si také hned na první stránce, že ekumenický překlad, který jste dostali, obsahuje i tzv. Deuteronomické knihy. Jsou to knihy (7 knih), které byly v prvním století vyřazeny z hebrejské Bible, protože se nalézaly v řeckém překladu, a tak proto vlastně neměly své oprávnění, protože nebyly napsány v hebrejském jazyce. Ale v době zápasu o vznik státu Izraele, generál, ale také i archeolog Yigael Yadin nalezl hebrejský text knihy Ježíše Siracha v pevnosti Masada. Vidíte, že není radno vydávat apriorní tvrzení! Bůh rád překvapuje.
Apoštol Pavel nám jasně říká, kdo je křesťan. Ano, ten kdo nežije sám pro sebe.

Bylo mi doporučeno, abych k vám dnes hovořil také o ekologii. Myslím, že to, co bylo doposud řečeno, je navýsost ekologické. Beze sporu nám vadí zdevastovaná příroda, z které si sobci vytvářejí svá smetiště, na která mohou odhodit, cokoliv se jim zlíbí. Není na místě, aby se homilie stala přednáškou o ekologii a možná že i já bych upadl do určitého sklonu, kdy se z ekologie vytváří ideologie. Každá ideologie nese svoje nebezpečí, nebezpečí netolerance, ale také i mocenské zvůle. Vzpomínám na svá studentská seminární léta, kdy jsme projížděli krajinou v severozápadních Čechách z Litoměřic přes Ústí nad Labem, Chomutov, Sokolov až do Chebu - zdevastovaná měsíční krajina.

Nejsme daleko od ostravské aglomerace a mnozí z vás jste k nám přišli do Olomouce z tohoto regionu. Dovolím si vám položit otázku: Co vedlo člověka k této devastaci? No, vzpomeňme, co říkali dva klasikové marxismu-leninismu Marx a Engels: „Doposud se lidé snažili přírodu poznávat, nyní budeme přírodu přetvářet!“ Člověk uzavřený sám do sebe, který se považuje za střed nejenom zeměkoule, ale i vesmíru, který nemusí vydávat nikomu účet - a proto je Bůh největší překážkou této ideologie – tento člověk nejenom zdevastoval přírodu okolo sebe, ale zdevastoval i lidské nitro, kdy gen sobectví a egoismu považují epigoni zmíněných dvou klasiků za motor celého vývoje lidstva. Myslím, že znáte z filmů zdevastovaná a rozbombardovaná města a krajiny z druhé světové války, ale pohleďme nyní, a měli jsme možnost pohlédnout i dříve, jak vypadala krajina, naše krajina, kterou přetvářeli žáci zmíněné ideologie. Pokud však odtrhnete pojem ekologie od antropologie a chápání člověka, který žije s druhými a pro druhé, který není jakýmsi kolečkem ve stroji robotizace, ale který také není do sebe uzavřené individuum naparující se a překážející druhým, pak není možné hovořit o žádné ekologii, pak se i ekologie zvrhne v ideologii a honbu za ziskem a modlou, kterou nazýváme sobcem. Přečtěte si Exupéryho Malého prince, poví vám to lépe a poetičtěji než já.

Úryvek z Matoušova evangelia mě připomíná všechny revoluce, které volají po spravedlnosti, ale neznají slovo odpuštění, soucit a smilování. Proto ani ekologická revoluce nepřinese svůj užitek, pokud nepřijme slova zpěvu před evangeliem:

„Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja. Amen.“

+Dominik kardinál Duka

Homilie Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého na Celostátním setkání mládeže v Olomouci 19. 8. 2017