Drazí přátelé,

sestry a bratři v Kristu,

V minulém roce oslavili jsme velké jubileum a to především v Praze, kde se nachází Královská kanonie premonstrátů na Strahově nazývaná Sion. Místo, které sehrálo právě díky synům sv. Norberta rozhodující úlohu v církevních dějinách. A to od počátku, kdy byla členy řádu přímo zakládána jednotlivá opatství, anebo se ujímali těch benediktinských opatství, která živořila. Přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburgu do Prahy roku 1627 je zlomový okamžik pro dějiny Střední Evropy a sv. Norbert se stává českým zemským patronem.

Christianizace postantické Evropy byla prováděna trojicí sv. Augustina, sv. Benedikta a sv. Norberta. Sv. Norbert patří k těm, kteří si tímto způsobem uvědomili, že je zapotřebí christianizovat nový útvar, který se zrodil nejenom po pádu Západořímské říše ale také i po postupném ukončení velkého stěhování národů, které poznamenalo Evropu a rozvrátilo tehdejší instituce. Byly to právě řeholní komunity, které uchovaly celý poklad, skutečný poklad, antiky. Slavíme slavnost sv. Norberta, a tak si dovolím podle direktáře pro biskupskou službu nečinit homilii ale biskupské kázání.

Koho, co, hlásal sv. Norbert, který si při svém obrácení uvědomuje, že je zapotřebí zajet nejenom na hlubinu, ale že v duchu skutečné antropologie člověka a také i křesťana je nutné se sdílet s druhými. Myslím, že ten důležitý moment v jeho životě je zcela jasný. Poznává důležitost modlitby. A to modlitby, v které se člověk dává Bohu aby se Bůh dal člověku. Proces je opačný ale z našeho hlediska začínáme vždy v našem nitru. Je to liturgie, protože není většího daru, který zakladatel církve Ježíš Kristus dal církvi. Jsou to svátosti. Je to pramen všech svátostí, tj. Eucharistie. Nedovedeme si představit a není možné hovořit o Kristu, jestliže škrtneme jeho Matku, jestliže popřeme mariánský kult. Největší bída současné doby je právě tento důsledek. Vidíme že církev stále musela zápasit s tímto principem.

Sv. Augustin napsal řeholi, kterou přijal sv. Norbert. Do života nejenom církve ale celé Západní kultury a civilizace se zapsal jako člověk, který ví, co znamená dno lidského selhání, ale který ví, že jenom v Kristu mohu povstat a stát se tím, kým se sv. Augustin stal. A kým se stal? Učitelem Západu. On je ten, který stojí u základu naší kultury a civilizace. Je to civilizace, která nepohrdá minulostí, která nepohrdá poznáním, která nepohrdá krásou. A jedině s touto výbavou mohla začít naše nová Západní civilizace, křesťanská civilizace.

Druhou etapou života sv. Norberta je etapa muže, který stojí po boku císaře jako nejvyšší kancléř a je zajímavé že se stává arcibiskupem tam, kde nabyl své vzdělání první Evropan české země - sv. Vojtěch. Magdeburský dóm byl největší chrám celé Německé říše. Kolín nad Rýnem ho předběhl až při Bismarckově dostavbě. Vize Oty Velikého, jehož rod také ovlivňoval i vizi sv. Vojtěcha, pražského biskupa, byla, že se Magdeburg stane centrem. Bude to Nový Řím, se sedmi kardinály atd. Sv. Norbert tady hraje ve své době nesmírně důležitou roli. Přitom víme, že je mužem, který byl vítán s nadšením, který se pustil do reformy církve. Ale víme také, že ve svém životě narazil na tolik nepřátel, že by s ním mohl Charles de Gaulle soutěžit v počtu atentátů. Uvědomujeme si to? Asi ne! Svatý Norbert je člověk, který ví, kde je jeho místo, který ví, co znamená věrnost a odpusťte mi to, který i když byl celibátník ví, co je to láska, protože veškerá láska vychází z Boha.

Poslední etapa sv. Norberta začíná na Strahově roku 1627. Jestliže můžeme vidět sv. Norberta jako gotickou postavu, tak se nám proměňuje jako sv. Jan Nepomucký v barokní postavu. Jím začíná nová etapa v celé historii naší církve a civilizace, nejenom v Čechách. Naše civilizace díky Španělské říši a díky zámořským objevům, se stala celosvětovou. Kultura, která se zrodila v kolébce, v Palestině, tam kde se setkává Afrika, Asie a Evropa, se tak stala kulturou Ameriky a později Austrálie. To je svatý Norbert! Proto máme premonstrátské kláštery jak v Severní tak i Jižní Americe.

Na toto bychom neměli zapomenout! Křesťanství je náboženství reality. Křesťanství si je vědomo toho, že člověk nese ten obrovský poklad, který mu Bůh dal, jak říká apoštol Pavel, v hliněné nádobě. Ano, jsou tragédie, s kterými se setkáváme i v církvi současnosti. Především, kdo nemá pokoru, kdo nemá úctu k druhému, tak skutečně praskne jako amfora vylovená ze Středozemního moře. To je podle mě skutečnost, se kterou se dennodenně můžeme setkávat v celé společnosti. Chceme si uvědomit právě při této slavnosti sv. Norberta, čím začíná jeho doba. Koho hlásal? Násilnou christianizaci či násilnou rekatolizaci? To hledejme někde jinde. Je to hlásání Ježíše Krista a jeho programu! Protože program Kristův nejsou reformy, které dokáží vše rozšlapat. To není minulost, to nejsou jenom problémy historie, to je i současnost. Mnozí jsou prostě přesvědčeni, že platí: znič a stavěj na zelené louce. Kdo má tu odvahu? Kdo má tu pýchu takto postupovat? Pýcha je typická vlastnost Satana! Pýcha je skutečná vlastnost toho, kterého Bible nazývá otcem lži. Tak se nemylme! Žádná revoluce, která se snažila zničit, to co vykonali generace před ní, není cestou k rozkvětu a ke štěstí, ale je vždy cestou do pekel. A tak i současná revoluce, která chce zašlapat křesťanství, vede do pekel. Proto tedy dnešní den má pro nás nesmírně důležitý význam, abychom si uvědomili, kdo je Ježíš Kristus. Jak přichází Bůh na svět? On nepřichází s pomocí tanků či ozbrojených slonů, které používal Alexandr Veliký. Přichází jako dítě. Dítě, které žije láskou a potřebuje lásku. Eucharistie se rodí v předjímání Kalvárie v Jeruzalémském Večeřadle. Ale její početí je vlastně příchod Dítěte Ježíše, Vánoce. A tak Vánoce a Velikonoce jsou dvojicí sloupů naší víry, ale také i prostorem zrození naší civilizace. To je důvod, proč zobrazujeme sv. Norberta s monstrancí, která ukazuje eucharistického Krista. Tím nám také ukazuje i smysl a život církve.

Amen.