Na Zelený čtvrtek 2021 kázal dominik Duka ke shromážděným kněžím řeholníkům a řeholnicím.
Stojíme na prahu největších křesťanských svátků. Velikonoce vznikají v místech, kde se rodí kultura a civilizace. Pastýři, o kterých čteme v Bibli, tu na jaře obětují prvorozeného beránka ze svého stáda. A tato první oběť je základním prastarým principem, darováním božstvům. Je to oběť i společné stolování. První žně pak provází obětování nekvašeného chleba ze špaldy či ječmene, který připomíná cestu židovského národa z egyptského otroctví do zaslíbené vlasti a je zároveň oslavou první sklizně.
Protože doba Ježíšova prošla těmito etapami, tak se symbolem Ježíšova kněžství a Ježíšovy oběti stává obět Melchizedechova, chléb a víno; tělo a krev. Tělo: stojíme oběma nohama na zemi. Tak vidím člověka, přečtěme si, co o tělu vypovídá biblická antropologie. To není Platón, to je spíše Aristoteles. Ale je to především Boží slovo, co nám vypovídá o duši. Hledá její sídlo, nalézá je v krvi. Prolévám-li krev, dávám i svou duši. To je možná anachronická představa, ale tou tehdejší společnost žila. Kristus, když říká: toto je tělo, toto je krev, tak říká: "dávám vše co mohu". Slávu, kterou Bůh vdechl do nitra člověka při stvoření, hebrejsky ruach, metaforické a symbolické vyjádření. On chce zároveň splnit svůj příslib a proto Ježíšovo vzkříšení.
Záznam kázání:
Dovolte mi pár myšlenek, které určitě hýbají srdcem každého z nás. My, staří, jsme památkové objekty 20. století. Století dvou světových válek, které také vyvolaly řadu revolucí. Bolševickou, fašistickou, nacistickou, ale také revoluci sexuální a květinových dětí. Revoluci maoistickou, kterou tehdá prožívali zejména mladí v západní Evropě, to jsou ony studentské demonstrace. Jaké je 21. století? To už církev je a bude vaše církev! Po listopadu 1989 jsme řekli, že je zde svoboda a kde jsou ty ideologie? Slavný francouzský sociolog a politolog napsal: Smrt všem ideologiím nastala!
Najednou jsme svědky, že se objevila nová ideologie. Ideologie, která nehrozí s puškou, jak říkal soudruh Mao, že nese revoluci na hlavních pušek v jedné rudé knížce, kterou jsem četl. Ani to není revoluce se samopalem. Je to revoluce, která útočí na identitu. Útočí na celou kontinuitu, která byla vytvořena. Proto přepisuje dějiny. Proto bourá všechny monumenty, které připomínají historii. Jsme ale okamžitě svědky, že staví nové idoly. Je to revoluce, která se především zaměřuje na tradici, protože bez tradice nemůže existovat církev, nemůže existovat společnost ani stát. Bez tradice nemůže existovat rodina a bez tradice nemůže existovat člověk! Co je tradice nám připomínají věty Paula Claudela, básníka a francouzského konzula v Praze za c.k. monarchie. Napsal, že tradice je ta zem, ten základ. Chci-li vykročit, musím udělat krok a vykročit nejprve jenom jednou nohou. Jestli chci skákat, musím dopadnout do připraveného prostoru, jinak se natluču. Tedy v tradici se bráníme, abychom stáli na jednom místě, to bychom popřeli celé Boží stvoření, ale také nejsme bytosti, které by skákali.
Tento útok na tradici rozbíjí stát, rozbíjí rodinu a útočí na jednotlivce. Tekoucí identita, plama? V životě mohu stavět pouze na člověku, který je pevný, který drží slovo, který není jako počasí. Tato nová ideologie rozpustila i politické strany a největším protivníkem jsou pro ni dnes náboženská uskupení. Je to ideologie militantní a beznáboženská. Útočí na lidi, útočí na hierarchii, i na kněze. Křesťanství a Kristus se obrací k člověku a pak staví na jeho schopnostech. Proto hovoříme o ctnostech. Proto dovedla i církev asimilovat vše podstatné a důležité z celosvětové kultury a civilizace. Člověk, který nerespektuje rozvážnost a moudrost, který nemá smysl pro spravedlnost, nemá víru a odvahu, nemůže naplnit kněze. Jestliže k identitě kněžství patří Kristova identita, pak to musí být naše následování Krista. Víme, co je spravedlnost?
Boží spravedlnost není návod k pomstě, ale má v sobě i porozumění a pochopení. To není udavačství, které v současné době tak roste. Máme média, které lze nazývat média nenávisti a udávání. Musíme si také uvědomit, že bez odvahy a statečnosti nemohu jako kněz obstát. Kéž bychom nad těmito skutečnostmi dokázali nejen přemýšlet, ale abychom i vykročili.
Je chvíle, abych vám poděkoval. Abych poděkoval převážné většině, jak dokážete zvládat situaci právě této pandemie. Svědčí o tom i vaše přítomnost, přítomnost mnohých z vás, že jste se stali sanitáři a dobrovolníky, což platí i o řeholních sestrách. Tuto odvahu nesou i zdravotní sestry. Sestra, která po mateřské dovolené dobrovolně nastoupila a zaplatila životem. To jsou příklady dneška. To jsou svědectví o církvi! Nemylme se. Moje povídání nezmění svět. Slovo, které se stalo člověkem, je skutečností. K vykoupnení není možné říkat jehom Pane, Pane!, ale konat. Kde se tomu tak nestane, tam nastane konec, jak píše List Jakubův. Tam, kde se nám vloudí odhození listu Jakubova, tam nastane odhození celého Starého zákona, jako se stalo v v době nacismu. Touto cestou ani zde, ani v německu, ani nikde na světe neobstojí v 21. století. Kdyby se církev chtěla proměnit v akademickou síť, tak je zbytečná. My musíme jít cestou, kde víme, že slovo a poznání vede k jednání.
Amen
