Na svatojánských slavnostech Navalis 15. května 2021 kázal kardinál Duka.
Carissimi,
s ustupující vlnou koronaviru můžeme autentičtěji oslavit světce, který je po Pražském Jezulátku nejznámějším Čechem, s nadsázkou řečeno, na všech kontinentech. Rád bych nám položil otázku, jak je to vlastně možné. Světec - mučedník (to je jistým způsobem charakteristické pro naše země) svou dobou a elitou této země odmítnutý se vrací v době, kdy bylo nutné zápasit o naši identitu, což připomíná Obrana jazyka českého od známého jezuity Bohuslava Balbína. Vrací se k němu, protože na sesterské Moravě se objevuje protipól, také Jan. Jan Sarkander. A ve věrnosti naší tradici, světec - mučedník. Životní dráha těchto dvou mužů se v některých bodech překrývá. Podobně jako se překrývá jejich spodobnění, jejich sochy. Z gotického světce sv. Jana Nepomuckého se stal světec barokní. Obrazy a sochy sv. Jana Nepomuckého zdobí všechny nejkrásnější mosty Evropy, jakož i Latinské Ameriky. Jeho zobrazení nalézáme v nesčíslném množství kostelů, tak jako se s ním setkáváme v sesterských Benátkách v kostele San Polo (tedy benátským dialektem a do osmnáctého století spisovným jazykem), svatého Pavla, který jsme loni s pražským převozníkem Ing. Zdeňkem Bergmanem a dalšími přáteli navštívili. Trochu úsměvné ironie. Jak možná víte dle fotografií na facebooku, kdyby nebylo koronaviru, tak Pallazzo Ducale, Dóžecí palác, bych mohl přidat do naší nadace Arietinum. Ale čínský koronavir všechno zhatil, zhatil i plánované velkolepé Navalis minulého roku. Sv. Jan Nepomucký působící v době lucemburského rozkvětu naší Prahy a naší vlasti, barokně proměněný vtiskl svou podobu spolu s Janem Kalvínem do gotické postavy Mistra Jana Husa. Nevím, ale možná že právě tato změť vytvořila v hlavách často až příliš vášnivých českých vlastenců vizi dvou středověkých antipodů zmíněných Janů.
Barokní úcta, ale i obliba sv. Jana Nepomuckého zákonitě vzrůstá v podobě svatojánských poutí, které jsou spojeny se slavností Navalis. První Navalis nám připomíná letošní jubileum zemského patrona sv. Norberta, který přichází na Strahov roku 1627 a je vítán slavností Navalis zde na Vltavě. V okamžiku kdy se královská moc přenesla z Prahy do Vídně, to je doba po povstání proti Marii Terezii, ztrácí své postavení hlavní zemský patron sv. Václav a svatojánské poutě se stávají lidovými slavnostmi. V době josefínské germanizace, kdy je třeba hájit postavení našeho rodného jazyka, upadne sv. Jan Nepomucký do nemilosti a jeho poutě ale i kult jsou potlačovány. Právě devatenácté století a zápas o navrácení právního postavení našeho státu, tedy Českého království, vede především po ustanovení Rakouska-Uherska k novému obnovení jak svatojánských poutí, tak také k posílení svatojánského kultu. S tímto kultem, který hájí i naši identitu, odcházejí emigranti do Nového světa, především do USA, a tak i naše obnovená samostatnost je proklamována na česko-slovenských svatojánských oslavách v Clevelandu a Chicagu společnými česko-slovenskými deklaracemi. Je nepochopitelným krokem svatojánské obrazoborectví, které vypukne po svržení Mariánského sloupu v listopadu 1918.
Co znamená pro nás svatojánský kult? Znamená především věrnost. Je to věrnost Kristu, jeho požadavkům na život, ale také vztah k druhým. Proto tento církevní úředník a generální vikář pražské arcidiecéze stojí pevně za postoji svého arcibiskupa Jana z Jenštejna a jeho reformního úsilí a neustoupí před zneužitím panovnické moci. Jestliže si promítneme zmíněné Jany a přidáme i Jana Palacha, pak začneme chápat jak oblibu tak i odpor a až nenávist k těm, kteří nám nastavují zrcadlo. Jistě mohli bychom diskutovat, kdo z nás je gotickou, barokní či romantickou postavou nebo tváří, ale toto zrcadlo nám často prozradí naši neupřímnost, nepravdivost ale také i náš strach být tím čím jsem a čím mám být. Naše účast na letošním Navalis by dnes měla být jasným přihlášením se k odvaze, kterou sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander a, v určité fázi svého života, stejně Mistr Jan Hus, podobně jako Jan Palach prokázali. Ne nejsou všichni světci, ale byli stateční. V té největší zkoušce kdy jde o všechno! Kdy se za čest a pravdu platí tím nejdražším! Svatý Jene Nepomucký oroduj za nás! Anebo si zopakujte Havlíčkův epigram.
Amen.
