Svátek Narození Panny Marie patří do skupiny nejstarších mariánských svátků, a proto musíme hledat jeho původ na Východě, respektive přímo v kolébce křesťanství, tedy v Izraeli. Protože křesťanství není produkt náboženské reflexe a spekulace, ale předcházevší skutečné události, které jsou projevem vlomení se Toho, který je, do dějin, z kterých se tak stávají dějiny spásy. To je tedy důvodem, že musíme hledat konkrétní místa a osoby. Tomu také odpovídají úryvky z Bible, které jsme slyšeli: verše z proroka Micheáše, souputníka velkého proroka Izajáše z 8. století, a Ježíšův rodokmen z Matoušova evangelia. Není to pouze den posvěcení chrámu svaté Anny, matky Panny Marie, v Jeruzalémě v 5. století místním patriarchou, ale jedná se o určení místa narození Panny Marie a jejího zakořenění do generační linie božího lidu Izraele. Jistě můžeme namítnout, jak po všech událostech, kterými Palestina prošla, můžeme se vážně o něco takového pokusit. Micheášovo proroctví nám však připomíná přesah událostí a oslavy narození, které závisí na protoevangeliu z Geneze o zápasu ďábla a o vítězství ženy a jejího potomstva. Při četbě, která je podkladem zprávy, postupně vystupuje Ten, na kterého čekal Izrael a na jehož druhý příchod ve slávě čekáme i my, kteří tvoříme nový Izrael. Nezbývá nám nic jiného než konstatovat naše naroubování na Izrael a uvědomit si, jak důležitý je náš současný vztah k vyvolenému lidu Mojžíšovy smlouvy. To si přiznáváme po každé, když zpytujeme své svědomí podle desatera.

V okamžiku, kdy čteme Ježíšův rodokmen, stáváme se součástí tohoto proudu Božího povolání a vyvolení. Americký exegeta Brown poznamenává, že těžko najdeme něco méně srozumitelného pro dnešní čtenáře jak biblické rodokmeny. Dám mu zapravdu i ze své zkušenosti. A ejhle, kde se bere až masový zájem o hledání vlastního rodokmenu či genealogie v dnešní době. Myslím, že atomizace naší společnosti, vykořenění, a již po tři generace trvající totální rozpad vícegenerační rodiny je příčinou tohoto jevu. Při hledání rodinných svazků je současný člověk konfrontován jak s nepravdou, tak s nesmyslností gender studies a „stejnopohlavních rodin“.

Rozčlenění Ježíšova rodokmenu do tří oddílů po čtrnácti členech nám naznačuje číselnou symboliku antického světa. Číslo tři v izraelské numerologii označuje Boha, jsoucího a věčného. Číslo čtrnáct dává dohromady měsíční fázi růstu a může tak vyjadřovat tok dějin. Nesmíme však zapomenout, že litery dávající součet čtrnáct můžeme číst v hebrejštině jako David. Ježíš, syn Davidův, tak se představuje náš mistr, když předčítal v synagoze. Proto ono zvolání: „Ježíši synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

V tomto kontextu porozumíme kristocentrickému rozměru mariánské úcty a zbožnosti, dovolím si připomenout slova Pavla VI. z encykliky Marialis cultus: „Existují svátky, které nám připomínají události spásy, při nichž je Panna Maria úzce spojena se svým synem. Sem patří svátek narození Panny Marie 8. 9. Narození, které přineslo celému světu naději a úsvit spásy…“ (čl. 7)

Číslo čtrnáct nám také může připomenout středověký kult čtrnácti svatých pomocníků, který v době reformace nechal vystoupit do popředí kristocentrický rozměr kultu svatých, kdy vizionář vidí v kruhu čtrnácti světců Boží dítě. Tím se také dostávám ke specifikaci našeho prostoru, především střední Evropy. Myslím, že při pozorném naslouchání poselství svátku Narození Panny Marie nalézáme řadu podnětů pro naše společné jednání v Bratislavě. 

 Homilie J. Em. Dominika kardinála Duky OP,

8. září 2016 18.00 hodin, katedrála sv. Martina v Bratislavě

Související:

Tématem setkání evropských biskupů byla rodina a migrační krize (apha.cz)
Biskupové: Evropa potřebuje stabilní rodiny (reportáž Katolického týdeníku)