Rekviem za kardinála Harracha odsloužil kardinál Duka při příležitosti 350 let od jeho úmrtí. Arnošt Vojtěch z Harrachu, katolický kněz, 28. velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou, biskup tridentský, 13. pražský arcibiskup a kardinál zemřel ve Vídni 25. října 1667. V kázání kardinál Duka vyzdvihl odkaz svého předchůdce na svatovojtěšském stolci, který se zasadil o reformu správy české církevní provincie. "Svým jménem odkazoval na své dvě velké osoby naší církve, prvního pražského biskupa Vojtěcha a prvního pražského arcibiskupa Arnošta". Tato symbióza dvou jmen vyjadřuje roli, ale také dílo které za sebou zanechal. Kardinál Harrach ale byl významnou osobností nejenom v církevních dějinách při naplňování díla tridentského koncilu, ale také při obnově země v 17. století. Nezapomenutelným způsobem se tak zapsal po bok kardinála Berana, Schwarzenberga, arcibiskupa Příchovského Bruse z Mohelnic, Jana z Jenštejna a daších (3:00).

Záznam kázání:

Když se seznámíme s životem a dílem těchto postav, porozumíme lépe našim dějinám, naší spiritualitě, ale i více pochopíme ze současnosti. V době kardinála Harracha měla naše vlast v čele velikou osobnost i na Moravě: kardinála Dietrichsteina, který z hlediska politiky státu svým významem dosáhl jistého vrcholu (4:00). Kardinál Harrach hledal konsenzus ve společnosti, což byly církevní restituce, kdy vyměnil církevní majetek za solnou daň. V duchu hledání smíru a nové cesty nesouhlasil s násilnou rekatolizací naší země, stejně jako kapucín Valerián Magni, nebo historické řehole v této zemi které věděly, co znamenalo násilí při husitských bouřích a co znamená doba, která se domnívá, že násilí a síla je více, než rozum a podaná ruka. Protivníci kardinála Harracha ale viděli rychlejší řešení, byť více bezohledné. 

Rozhodujícím momentem doby kard. Harracha bylo přenesení ostatků sv. Norberta do Prahy. Tento okamžik do jisté míry spoluvytvářel i obnovu české země, její spirituality. Můžeme říci, že bez duchovního rozměru a žitého křesťanství i v násilném prostředí je možné vytvořit duchovní základ (7:00), postavený na mariánské úctě zhmotněné na Staroměstském náměstí a později i na Hradčasnkém náměstí. Když si uvědomíme řadu zklamání, která zažil – např. při napadení Prahy Švédy již po uzavření Vestfálského míru, které vycházelo z věčného evergreenu českých dějin, tedy na čí stranu se přidat. To co je však podstatné je mariánská úcta, která stojí na počátku naší historie, nen mariánský medailon, který dostala sv. Ludmila a podle tradice ho předala sv. Václavovi a který právě v době kard. Harracha získává  titul "Palladium země české". 

Kardinál Harrach si byl vědom, že základním postojem není brát život druhým, ale dávat život za druhé. Že cesta čestného dorozumnění je více, než násilné vítězství. Mohli bychom vyjmenovat i další jeho kroky - obnovil kněžský seminář. Díky tedy vám, kteří jste přišli, abychom na tohoto velkého muže naší církve, našeho národa nezapomněli a abychom mu vyjádřili vděčnost. Jeho život a služba nám jsou povzbuzením – mariánská i eucharistiká úcta spolu vnitřně souvisí a je vnitřním nábojem toho, čemu říkáme naše spiritualita, naše duchovní identita.