Setkáváme se zde, v Čermné, či Tschermenai, v Dreieck tři národy: Poláci, Češi, Němci a jsem rád, že jsem se mohl účastnit beatifikace kněze Gerharda Hirschfeldera z kladského děkanátu a pražské arcidiecéze v Münsteru spolu s přítomnými Otcem biskupem Decem a papežským prelátem P. Jungem. Setkáváme se dnes, abychom si připomněli životní oběť mladého kněze, mučedníka, Božího služebníka, který vydal své svědectví Bohu. Je jistě pozoruhodné, že jeho výročí je dnes, o Slavnosti Nejsvětější Trojice, po slavnosti Letnic, kdy Duch Svatý, jak slíbil náš Pán Ježíš Kristus, přišel, aby nás naučil všemu potřebnému.
Slavíme tajemství Toho, který je a o kterém stále platí: „Deus semper maior.“ Ano, naše představivost, naše intelektuální schopnosti skutečnost Boha dalekosáhle překračuje. O tom jedinečně mluvilo čtení z V. knihy Mojžíšovy, Deuteronomia, které jsme slyšeli jako 1. čtení.
Víme, že jedině vnitřním světlem víry, v síle lásky můžeme úplně přijmout zjevení o Bohu a jeho vnitřním životě. Ono zjevení nám přinesl Ježíš, který nazýval Boha Abba, Otče, milovaný Otče! On jediný znal Boha. Evangelia nám nepředstavují Ježíše v jeho lidské přirozenosti pouze jako největšího proroka, ale také jako toho, který při křtu v Jordáně slyšel hlas Otce, a ten dosvědčil, že na něho sestoupil Duch Svatý. Ježíš za svého života zde na zemi žil v plnosti blaženého patření v tajemství Trojice, jak napsal sv. Tomáš Akvinský a jak se o tom zmiňuje v encyklice v Mystici Corporis Pius XII., papež života blahoslaveného Gerharda Hirschfeldera. Tajemství Nejsvětější Trojice je vzájemným sdílením, vzájemným dechem lásky, kterým je Duch Svatý.
Také v životě blahoslaveného Otce Gerharda, který patřil k těm mladým kněžím, kteří v době nacismu podobně jako v době komunismu vydali svědectví lásky k Bohu a člověku. Žili svůj život vnořeni do Božího tajemství a vdechovali tak lásku a sílu Ducha Svatého v nejtěžších chvílích svého života. Každý z nás přítomných kněží a biskupů by doplnil litanii kněží a mučedníků z této doby z vlastního národa. I mě hned napadají jména obecně známá: Jiří Popieluszko, Pater Unzeitig, či jihomoravský P. Jan Bula nebo kněz královéhradecké diecéze Josef Toufar. Jsou příkladem plnohodnotného kněžského života, kněze, který se neptá po kněžské identitě, ale který ji naplno žije. Takové kněze potřebuje současná mladá generace. Takové kněze potřebuje dnes církev i celá společnost.
Kardinál Dominik Duka OP
