První slova čtení z knihy Sirachovcovy nám jakoby vykreslí obraz Guadaloupany, který znají věřící na celém světě. Květy zdobí naše domovy, květy zdobí naše stoly, patří k oslavě. Měl jsem to štěstí, že jsem v průběhu šesti týdnů při zasedání generální kapituly dominikánského řádu v Mexiku dvakrát navštívil Gaudaloupe a prožil zde pokaždé téměř celý den. Vám, kteří jste z Mexika nebo Jižní Ameriky nemusím nic přibližovat a vykládat. Rád bych se s vámi podělil o jednu reflexi, kterou jsem si odtamtud přivezl. Při připomínce příběhu, kdy se Panna Maria zjeví Indiánovi, bl. Juanu Diegovi, ve dnech 9., 10. a 12. prosince 1531, se mi vybaví slet dalších souvislostí. Je to rok poté, co Bartolomeo de Las Casas uveřejňuje svoji historii Indiánů a píše své hlavní dílo: De unico vocationis modo omnium gentium ad veram religionem (O jedinečném povolání všech národů k pravému náboženství). Po dlouhých zápasech za deset let v roce 1542 jsou vydány Nové zákony, které přijímají obyvatele Nového světa za svobodné a plnoprávné. Proč toto vzpomínám? „Guadaloupana era Mexicana, Mexicana“. Tak zpívá lidová poutní píseň. Panna Maria se zjeví jako jedna z žen Nového světa, žena z historie Indiánů. To je Boží zásah do debaty o svobodě, spravedlnosti a milosrdenství.

Ve starém světě na evropském kontinentu to trvalo víc jak deset století, než se podařilo prosadit lidské svobody a práva sebeurčení. V Novém světě stačilo pouze půl století. Je to především velká zásluha žáků sv. Tomáše Akvinského v 16. století ve španělské Salamance a Valladolidu. Jak jsem řekl na Univerzitě sv. Martina de Porres, není to severní Amerika ale právě španělsky mluvící část Nového světa, které patří dík za novodobé chápání svobodného člověka, který má právo žít ve spravedlnosti a milosrdenství. Guadaloupana je Boží prst, který ukazuje cestu k pravému lidství. Kéž po všech totalitních degradacích člověka a lidské společnosti nám Gudaloupana, s kterou se budou setkávat turisté a poutníci, je připomínkou i pro nás, obyvatele Prahy a České republiky. Děkuji velvyslanci Spojených států mexických, Jeho Excelenci José Luis Bernal Rodríguezovi jako i autorce tohoto obrazu za velký dar, který mohl být umístěn v památném a velice živém chrámě sv. Tomáše otců augustiniánů v Praze.