Drazí přátelé, sestry a bratři,
zde v katedrále svatého Víta, která je symbolem naší křesťanské víry a české státnosti, chci na počátku této bohoslužby vyjádřit bolest a lítost nad ztrátou životů těch, kteří ho položili na frontách 2. světové války, v povstáních, v partyzánském boji, v koncentračních táborech, či pod sekerou gilotiny, ve vězení, nebo zemřeli hlady. Tato bolest je umocněna selháním, ale i zradou, jak jednotlivců, tak politických grémií.
Jsme zde, abychom podělovali Bohu za dar svobody a obnovení našeho státu v květnu 1945. Vděčíme jak statečnosti padlých, ale také i těch, kteří svobodu donesli do své vlasti, oni i naši spojenci. Přítomnost slavnostního kazatele biskupa Williama Kenneyho nám připomíná, že to byl Londýn, ze kterého nás povzbuzoval Jan Masaryk a jeho slova „Ježíš, ne cézar“ poukazují na to, že ne diktatury a totalitní systémy jsou nadějí míru a svobody. Náš dík patří vládě premiéra Winstona Churchilla, která přijala naše vojáky a poskytla azyl londýnské vládě Československé republiky. Také jí a jejímu prezidentovi patří náš dík za obnovu Československa. S námi na dálku zůstává spojen i vnuk Winstona Churchilla, Nicholas Soames. Děkujeme všem vojákům spojeneckých armád. Je na místě poděkovat armádě Spojených států, která pomáhala nastolit naši svobodu a suverenitu ve třech světových válkách, v 1. světové válce, ve 2. světové válce a ve studené válce. Kéž tento dík předá svému slavnému dědu generálovi Georgi Pattonovi přítomná vnučka paní Helen Pattonová.
I would also like to welcome Madam Helen Patton, granddaughter of General George Patton, and her neighbour Madam Dagmar Havlová, spouse of president Václav Havel.
Náš dík patří také i padlým vojákům rudé armády, kterou tvořily jednotky národů Sovětského svazu, o čemž svědčí i přítomnost jejich diplomatických misí. Skláníme se nad jejich utrpením, které dokázal vylíčit současný historik Timothy Snider. Naše úcta patří i hrdinnému polskému národu, a víme, že varšavské povstání bylo i vzorem pro povstání v okupovaných městech, v Praze nevyjímaje. Proto Pražanům patří náš dík a scházíme se v tento den, 5. května, jak bylo stanoveno vládou poválečné ČSR.
Scházíme se zde za přítomnosti Palladia země české, jak tomu bylo v květnu 1945, a podobně jako Palladium putovalo po pražských kostelích, bude tomu i v následujících dnech v Praze. Je to náš dík, že si Praha uchovala svou krásu. Scházíme se ve chvílích, kdy se svět zmítá ve válečných nebezpečích, jak nám připomněl představitel naší armády armádní generál Petr Pavel při předávání úřadu náčelníka Generálního štábu u hrobu neznámého vojína na Vítkově.
Přesto hledíme do budoucna s nadějí v duchu vzájemného odpuštění a smíření, jak to vyjádřil prezident Václav Havel po svém zvolení do čela obnoveného svobodného a suverénního státu, za který bojovaly v historii našeho národa generace našich předků po celá staletí. Přejeme si a prosíme všemohoucího Boha, aby se mír, smíření a vzájemný respekt navrátily na evropský kontinent a do celého světa. V hluboké pokoře chceme vyznat naši slabost a nedostatečnost.
+Dominik kardinál Duka
Další odkazy:
Připomenutí 70. výročí konce II. světové války
Související:
Promluva při příležitosti 70. výročí vypálení Lidic
