Vážení přátelé,
mám-li hovořit o sociální nauce Církve, vyvstává pro mě problém terminologie. V naší zemi i po 25 letech totality výraz „sociální“ vyvolává úzkou spojitost se slovem „socialistický“, nebo je to označení pro sociální služby - tělesně handicapovaných, mentálně retardovaných (dům sociální péče), či služba seniorům nebo dlouhodobě nemocným, respektive marginalizovaným chudobou, či nepřizpůsobivostí. Dále je to také označení ve smyslu „sociálního zařízení“, což znamená hygienické zařízení, včetně WC. Myslím, že chápete mou námitku.
Víme, že se de facto jedná o celý soubor společenských věd, které se nutně dotýkají antropologie, sociologie, společenské a profesní etiky v propojení s politologií a vycházejí ze souvislostí mezi teologií a filozofií. Myslím, že je třeba si v našich poměrech uvědomit tuto skutečnost a hledat přiměřený název pro sociální nauku Církve, která není jakýmsi souborem církevních předpisů. Naopak vychází z velkého tajemství Božího života Nejsvětější Trojice a Božího úradku s člověkem stvořeným k Božímu obrazu. Boží zjevení, obsažené v Písmu a v Tradici reflektované v duchu antické řecké filozofie, tvoří bazální podklad, který se přelévá do dějin života Církve, která již v listech apologetů rozvíjí poselství o Božím království jako i Pavlovu nauku o Kristově Těle. Pavlův přínos souvisí s jeho apelem na svobodu Boží milosti v životě křesťana, jak čteme v listě Galaťanům, který můžeme nazvat Magnou chartou křesťanské svobody a rovnosti všech lidí. Je to dílo antické církve, kdy sv. Augustin spolu s Řehořem Velikým a sv. Ambrožem rozvíjejí vizi, na které pak staví Evropa nových národů nazývaných původně pagani, či barbaroi.
Zrod dnešní Evropy
Rodí se monarchie, které staví na zkušenostech remešského instruktora Hinkmara. Ty naleznou svou odezvu v Římské říši Karla Velikého a díky našim slovanským věrozvěstům a také pražskému biskupovi svatému Vojtěchovi se stanou rukovětí pro vládu nejen pro Velkomoravskou říši, ale pro ostatní sousední národy nazývané dnes Visegrádskou čtyřkou.
Legendy o prvním českém svatém knížeti Václavovi jsou modelem ideálního vládce pro středoevropské a východoevropské slovanské panovníky včetně Kyjeva. Panovník je služebníkem svého národa a otcem (familia sancti Wenceslai). Je panovníkem vzdělaným, moudrým, spravedlivým a soucitným mírotvůrcem celé země. Osvobozuje otroky, propouští vězně, boří šibenice. Podporuje chudé a spory řeší vzájemným jednáním.
Ano, dále můžeme hledat principy sociální nauky Církve ve známém pojmu Corpus Christianorum. Není tedy náhodné, že první přípravné kroky v encyklice Lva XIII. Rerum novarum, jehož volbu oznamoval z logie baziliky sv. Petra pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg, se uskutečňovaly na zámku hraběte Löwensteina v Boru u Tachova (Haid). Účastníky těchto porad a tvůrci tzv. Borských tezí byli mimo jiné jezuita, P. Matteo Liberatore SI, či dominikán, kardinál Tommaso Zigliara OP. Úsilí o uskutečňování této encykliky se i přes odpor tehdejší vídeňské vlády ujaly šlechtické rody i episkopát. Dovolte mi citovat jen několik jmen: Schwarzenbergové, Lobkowiczové, Czerninové, Kinští…, jako i biskupové a arcibiskupové Fürstenberg, Schwarzenberg, Schönborn, Stojan, Jirsík, Brynych … V německy mluvících regionech vznikají organizace Kolpingova díla, která inspirují také českou Brynychovu Svatojosefskou jednotu. (Mezi přední úkoly jednoty patřilo vzdělávání dělnictva, zakládání knihoven, pořádání přednášek.)
Střední Evropa?
V politickém poli vznikají národní křesťansko - sociální strany české, německé a polské. Na přelomu 19. a 20. st. dochází k diskusi mezi prvními sociology v naší zemi, a to mezi prof. T. G. Masarykem a královéhradeckým proboštem Františkem Rejlem. Obsahuje zápas mezi prvními protagonisty začínající české sociologie. Není náhodné, že k tomuto plánu dochází v katolickém spolkovém domě Adalbertinum, což je název odvozený od biřmovacího jména sv. Vojtěcha a i tento ústav založil zmíněný biskup Brynych, zakladatel Svatojosefské jednoty. To jsou skutečnosti, které by neměly být zapomenuty.
Znovu bych rád připomněl za přítomnosti hostů Ibero-amerikánského světa na nešťastnou nepřítomnost diskursu Salamanky reprezentované myšlenkovým světem Francisco de Vitoria, či Bartolomeem de las Casas ve střední Evropě 17., 18., 19. i 20. století. Proto bych dnes rád vyjádřil svou velkou radost nad přítomností našich vzácných hostí z Latinské Ameriky právě zde.
Ekumenická přítomnost pozvaných referentů a našich hostů, kteří promluví v kontextu naší konference je výmluvným důkazem obnovy a oživení zmíněných otázek, které není možné realizovat bez ekumenické spolupráce, což navozuje i moje původní tázání na počátku vystoupení.
Přeji této naší první latinskoamerické-evropské konferenci především Boží požehnání a úspěšný dialog.
V Praze dne 22. září 2014, Dominik kardinál Duka OP úvodní vstup na konferenci o LA-EU sociální nauce Církve.
