Jsem dalek toho, abych tvrdil jako mnozí, že „za všechno mohou média“. Jen bych rád upozornil, že ne vše, co člověk vidí v televizi, slyší v rozhlase a čte v novinách je Slovo Boží. Hospodin nás povětšinou nadal rozumem, abychom se snažili hledat a nacházet pravdu, abychom dokázali poznávat, kdy nás někdo tak trochu vodí za nos a chce nám podstrčit názor, který by nás normálně vůbec nenapadl.

Nemám nic proti propagandě, pokud není založená na vyslovené lži. Hůř se mi poslouchá třeba zpravodajství, které se tváří kdoví jak objektivně, ale přitom více či méně nezakrytě straní nějakému pohledu na svět. Zkusím uvést pro lepší porozumění pár příkladů: když na charitativní koncert nedorazí zástupci sponzorů, kterým jsou vyhrazena místa v prvních řadách uprostřed, docela chápu televizního kameramana že zabírá tleskající sál tak, aby ostudná mezera byla vidět co nejméně. Horší už by bylo, kdyby o té akci redaktor vykládal, že zcela naplněný sál bouřlivě tleskal, zatímco v sále je zhruba polovina míst volných.

Za minulého režimu se vyprávěl půvabný vtip, který také ilustruje práci novinářů: na nějakém mistrovství v běhu dokončili závod jen dva účastníci. Jako první do cíle doběhl americký závodník, zatímco sovětský reprezentant doběhl jako druhý. Jak nelhat a zároveň vyhovět požadavkům objektivního socialistického zpravodajství ukázal redaktor televize, který o události reportoval takto: „Vážení diváci, závod je u konce a musíme pochválit sovětského závodníka, který se umístil na krásném druhém místě. Americký reprezentant skončil jako předposlední.“

Někdy mi připadá, že podobné umění jsme dnes dovedli k dokonalosti. Zpravodajství skrytě komentujeme a fakta zdobíme hodnotícími přívlastky, aby posluchači a diváci věděli, jaké stanovisko zaujmout. Jistě že to není tak primitivní, jako oblíbený vousatý vtip o statistice: mám-li já kuře a soused nemá žádné, z hlediska statistiky máme každý půlku kuřete. Spíše dnes slýcháme ne zcela ověřené informace, polopravdy a fakta uzpůsobená tak, aby vykreslila obraz, který máme vidět.

Jestliže na svatováclavské pouti v Boleslavi rozdáme 6 000 brožurek, je spíše pravděpodobné, že někdy jedna brožurka poslouží třeba pro manžele, takže dosah může být minimálně 6 000, možná až 8 000 poutníků, už proto, že musíme připočítat i děti. Že by si všichni vzali dvě brožurky pro jednu osobu je vysoce nepravděpodobné a přece ve sdělovacích prostředcích je oznámeno, že na pouti bylo kolem 3 000 lidí.

Jistě se budou lišit čísla o účastnících podaná policií a třeba samotnými demonstranty, kteří by rádi, aby v ulicích bylo lidí co nejvíc. Ale že by se měly lišit údaje, které lze docela snadno ověřit, to je pro mne varující. Ony se ověřit dají, ale málokdo si dá tu práci, aby se na ně podíval.

Při návštěvě papeže Františka ve Spojených státech jsme slyšeli, že zatímco populace USA je tvořena z dvaceti procent katolíky, kongres jich má na své půdě třicet procent a že tedy kongresmani nereprezentují skutečné obyvatelstvo co do víry. Myslím, že jen trochu znalý člověk ví, jak mnoho přibývá v USA Hispánců, většinou jsou to katolíci. Dnes existují doklady, že už více jak polovina obyvatel USA mluví španělsky a nikoli anglicky.

I když budu brát, že hodně Hispánců jsou v USA nelegálně a tedy nějakým způsobem jsou tato čísla zkreslena, otevřu Catholic almanach za rok 2011 a dočtu se, že v roce 2010 bylo v USA úředně 68.503.456 katolíků, což je 22% celkové populace. Z toho plyne, že je tu 311 379345 obyvatel. Der neue Fischer Weltalmanach uvádí, že v roce 2013 uvádí, že v USA je 76% křesťanů, z toho 32,9% katolíků. Při počtu obyvatelstva 311 592 000 občanů (jak vidíme, počet se zvýšil), je tu tedy 236 809920 křesťanů, z toho 32,9 % tj. téměř 78.147 273 katolíků. Počet obyvatel tak sice vzrostl, ale počet katolíků vzrostl daleko podstatněji na  25,08%. Jestli je oněch 30% kongresmanů katolíků, či křesťanů jako takových, to se mi nepodařilo vypátrat. I kdyby to byli ale jen katolíci, v porovnání s 25% katolického statisticky podchyceného obyvatelstva a katolických nepočítaných imigrantů si nemyslím, že jde o dramatickou disproporci.

Média zkrátka potřebují konflikt, zajímavá zpráva je pro ně více zpráva o neštěstí, katastrofě, sváru, než o harmonickém a klidném soužití. Je mi jasné, že těžko přinášet zprávy o krásném manželství manželů Novákových, zajímavá je výjimečná zpráva, že pan Novák svou manželku zabil. Jenže my, obyčejní spotřebitelé pak trochu žijeme v klamu, že svět kolem nás je černočerný, plný neštěstí a všechny krajíce padají namazaným máslem dospod.

Rád bych tedy z tohoto místa vzkázal povzbuzení, že počet pádů krajíce namazanou stranou nahoru i dospod je vyrovnaný. Aspoň statistici to říkají.

Pro Radio Proglas: Dominik Duka

Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.