1. Snad nikoho nevyleká třináctka na konci letopočtu. Nevím, zda výzva k Roku víry, kterou učinil papež Benedikt XVI., nám má dodat kuráž. Jak píše Martin Komárek ve své knize „Bůh nezná budoucnost“, bez víry není možné žít, jednat ani pracovat. Tak si myslím, že papež měl dobrý nápad. Víra v Boha je jedinou cestou pro porozumění, jak sobě tak světu i vesmíru. Václav Havel přece tak často mluvil o smysluplnosti našeho života. Rozloučili jsme se 11. listopadu 2011 slovy: „my víme, že On je“.
2. Pro náš svět střední Evropy resp. velkou Moravu, na kterou navázal i český stát, je příští rok výročím 1150 příchodu sv. Cyrila a Metoděje. Již více jak dva roky se připravujeme, abychom důstojně a užitečně tuto událost oslavili. Přivedla nás na mapu kulturního světa, kdy se za římskou hranicí objevil nový státní útvar. Překlad Bible, Písma sv. a vlastní písmo, abeceda, právní kodex, nová architektura a vzdělávací ústav pro výchovu a výuku kněží, to jsou počátky naší vzdělanosti.
3. Naši panovníci se odvolávali na cyrilometodějskou velkomoravskou státnost. Jak první král Vladislav, tak v případě Přemysla Otakara II. žádal olomoucký biskup Bruno ze Schaumburgu, vyšehradský probošt a kancléř království, císařskou korunu pro českého krále. Vždy tak činili s odkazem na křest knížete Bořivoje a jeho manželky sv. Ludmily, babičky sv. Václava. Krásnou výpovědí o tom je katedrální okno od Alfonse Muchy v nové kapli pražských arcibiskupů, kde nalezl místo posledního odpočinku již před dvaceti lety kardinál František Tomášek.
4. Naše katedrála sv. Víta, Václava Vojtěcha, jak zní její starobylý název, skrývá velké svědectví o našich náboženských, kulturních a politických dějinách. Jsou zde hroby světců, sv. Víta, Václava, Vojtěcha, Zikmunda i nejznámějšího českého světce, sv. Jana Nepomuckého. S ním jsem se setkal i při své listopadové návštěvě v peruánském Cuzcu, v jedné z nejkrásnějších katedrál na světě. Vedle světců jsou zde také pohřbeni naše knížata i králové jako i oba císařové Karel IV. a Rudolf II. Na vnějším triforiu jsou busty sv. Cyrila a Metoděje, nejstarší zobrazení našich věrozvěstů.
5. Otec vlasti není jen hlavním tvůrcem svatováclavské tradice ala také jedním z tvůrců cyrilometodějské tradice. Obě tradice propojil pomocí staroboleslavského paladia, mariánského medailonu, který je podle legendy křestním darem biskupa sv. Metoděje sv. Ludmile. Krátce po založení arcibiskupství nechává spolu s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic vyhlásit naše věrozvěsty, sv. Cyrila a Metoděje za patrony českého království a zřizuje jim oltář v katedrále. Stanoví společný svátek pro oba na 9. březen, úmrtní den své matky, Elišky Přemyslovny. Tuto tradici obnovil kardinál Bedřich Schwarzenberg a jeho socha od J. V. Myslbeka umístěná v katedrále určuje původní místo tohoto oltáře a zmíněný kardinál hledí na nový jím zhotovený oltář našich světců, kde se uprostřed nich nalézá sv. Vojtěch.
6. Rozhodujícím momentem pro rozvoj a obnovu cyrilometodějské úcty je v 19. století emancipace slovanských národů po roce 1848. Velehrad se tak stal nejen historickým symbolem ale důležitým místem pro současné dění. 5. červenec byl stanoven vhledem k možnostem konání poutí v létě v době prázdnin. Tento program získal podporu především papeže Lva XIII. vzhledem k jeho sociálnímu a společenskému cítění. Velehrad se také stal místem zápasu o naši nejnovější svobodu a vymanění se z okovů komunistické totality. Po pouti v roce 1985 můžeme také hovořit o Tomáškově Velehradu. Demokratická opozice v něm nalezla svého nového mluvčího.
7. Stojíme na prahu nového roku 2013. Někteří již unaveni či zklamáni. Zazpívejme spolu se skupinou Spirituál kvintet: „Jen víru mít“. Víra v budoucnost, v hodnoty na kterých byla postavena a na kterých stojí celá naše západní civilizace, v které má každý člověk bez rozdílu plná práva, svobodu a nezadatelnou důstojnost. Nemáme všichni stejné schopnosti, ale vzájemná solidarita a podpora provázely život našich předků po celé dějiny. Nebyly to jen chvíle slávy a bohatství, ale víra dovedla i nás k opravdové svobodě. Naučme se ji užívat ve vzájemné úctě a přátelství. Řekněme ne nenávisti, závisti, násilí, hrubosti, lži a nepoctivosti. Řekněme ne nezodpovědnosti. To je cyrilometodějské dědictví. Bůh nám všem žehnej, Bůh žehnej naší zemi! Naší katedrále jsem věnoval větší pozornost, protože příští rok spolu s cyrilometodějskou oslavou 9. března v ní oslavíme také výročí založení pražského biskupství.
Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský
