Vážený pane ministře obrany Vondro, vážený pane náčelníku generálního štábu, armádní generále Picku, vážený předsedo ekumenické rady církví Rumle, Vaše Excelence, vážený pane hlavní kaplane, plukovníku Kozlere, ctění hosté, milí vojenští kaplani, vážení spolubratři v duchovní službě, vážení přátelé židovské a muslimské víry, dámy a pánové.

Vítám vás v našem hlavním městě, vítám vás zde ve stínu katedrály sv. Víta Václava a Vojtěcha, pro mnoho z vás to není první návštěva Prahy. Proč zmiňuji tento tzv. pražský kostel? Z jednoho důvodu. Je symbolem ještě nerozdělené církve.

Také vy pracujete v duchu ekumenismu, který chce obnovit potřebnou jednotu. Obecně platí přesvědčení, že ekumenismus nejlépe funguje v armádách, snad proto, že jednota není možná bez vnitřní a vnější kázně. Vaše služba je na výsost důležitá, protože význam armády neztrácí na důležitosti, ale spíše naopak. Dovolte mi připomenout pár myšlenek:

Mnozí se domnívají, že voják je určen pouze k zabíjení nebo k osudu být zabit. Proč ale od počátku křesťanství, jak ukazuje vystoupení Jana Křtitele v evangeliu, působí křesťanství mezi římskými vojáky a povolání vojáka nebylo nikdy zpochybňováno? Armády vždy zastupovaly státní útvary a byly výtvorem civilizačního úsilí. Čím byla civilizace vyspělejší, tím byla nutnější její obrana. Římští vojáci, křesťané, měli lví podíl na uznání náboženské svobody císařem Konstantinem Velikým vydáním Milánského ediktu v roce 313.

Voják neplní svou úlohu jenom v přímém boji, ale hlavní úlohou je odstrašování nepřítele před útokem. To bylo především smyslem vojenské služby v minulosti, ale i dnes ve vojenských misích. Zdravotní pomoc, výstavba silnic, ale i obydlí a dalších sítí. To byla náplň činnosti vojenských útvarů od nepaměti. Římští vojáci, křesťané, nebyli jen bojovníky, ale také manželi a otci rodin. Nebezpečí a těžké podmínky ve vojenských táborech upevňovaly význam rodiny a kladly otázky po smyslu života a smrti. Nejsou obdobné situace ve vašich misiích, ve vašich posádkách i dnes?

Prosím vás, buďte oporou vašich vojáků a připravujte je na plný rozvoj vojenské služby tak důležité a naléhavé i dnes v době vnějšího i vnitřního ohrožení. V době, kdy mnozí z vás nenacházejí plné uznání ze strany velké části politické reprezentace a slabost státu je ohrožována anarchií a skupinovými zájmy. I zde hrála a může hrát armáda svoji důležitou roli. Na to pamatují i ústavy většiny vašich států, které zde reprezentujete.

Přeji vám příjemný, zajímavý a mohu-li říci krásný pobyt v naší Praze, která vám nabízí své panoráma, ale i svou krásu, která byla dílem vojevůdců, ale také umělců, kteří vyjádřili dík těm, kteří tuto zem chránili a osvobodili a nabízí vám i příjemné prostředí.

Buďte vítání, Bůh vám žehnej.

Pozdrav Mons. Dominika Duky OP vojenským duchovním NATO, 31.1.2011, kostel sv. Jana Nepomuckého, Praha