Letošní rok, ve kterém jsme se vraceli do doby Lucemburků, do doby Otce vlasti Karla IV., ale především do doby vlády jeho synů Václava a Zikmunda v rámci vzpomínky na tragický osud Mistra Jana Husa - tedy v našem jazyce - profesora Karlovy Univerzity, kněze, kazatele v Betlémské kapli; setkáváme se dnes ve Staré Boleslavi, abychom si připomněli hluboké spojení s tímto místem, s počátky naší víry a našich národních dějin.

Paladium nám připomíná křest našeho národa reprezentovaný křtem knížete Bořivoje a sv. Ludmily. Paladium nám také připomíná cyrilometodějskou misii, překlad Bible a liturgie do slovanského jazyka. Zde se tedy rodí náš národ, jak říká sv. Cyril v Proglasu, v předmluvě k evangeliu: „Národy bez knihy jsou jako nahé“. To znamená, že jsou žebráky, nezbývá jim nic, než zvedat ruku k těm, kteří je mohou obdarovat. Byl to ale náš národ, který v době Otce vlasti v českém překladu Bible obohatil ostatní slovanské národy o jejich následné překlady Bible, opírajíce se o toto velkolepé dílo. Z této tradice vyrostl sv. Václav, kníže a vnuk sv. Ludmily, ženy, která výchovou svého vnuka obohatila nejenom náš národ, ale celou rodinu slovanských národů. Naše dějiny jsou nesrozumitelné a nepochopitelné, jestliže zavíráme oči před duchovním odkazem našich světců.

Letošní pouti se účastní také arcibiskupové Minska a Kyjeva, ze zemí, které jsou s námi spojeny nejenom cyrilometodějským odkazem, ale bezprostředně i úctou a kultem sv. Ludmily a sv. Václava. Jejich přítomnost je tak pro nás i výzvou, abychom neztráceli svou hrdost a byli věrni historickému odkazu jak Velké Moravy, tak Staré Boleslavi.

Nebyla snadná doba vlády Václava IV., či císaře Zikmunda. Doba zmatků, moru, doba trojpapežství a trojvládí římských králů spojená s úsilím o nápravu, ale i zblouděním se stává pro celou jednu generaci dobou největšího temna a úpadku. V této době se také rodí za utrakvistů ona druhá část svatováclavského chorálu, což nám připomíná období krále Jiřího z Poděbrad a vládu Jagellonců, kteří se snaží v duchu tolerance a úsilí o mír navrátit naše země do středu dění, což odpovídalo poloze naší vlasti i hlavního města. Jestliže Otci vlasti, kterého si budeme připomínat příští rok, vděčíme za vybudování svatováclavské tradice, pak při vstupu do Svatováclavské kaple, tohoto nejposvátnějšího místa našeho národa a Církve vidíme, že za druhou vlnu úcty ke sv. Václavu a můžeme říci, že i za obnovu Svatováclavské kaple vděčíme Vladislavu II. Jagellonskému.

Pouť do Staré Boleslavi a svatováclavské oslavy v místech, které se dotýkají díla a života sv. Václava, je duchovní obnovou nejenom jednotlivce, ale můžeme říci, celého národního společenství.

Kéž svatý Václav nedá zahynouti nám i budoucím!

+Dominik kardinál Duka OP

Další odkazy:

S čistým štítem vstříc novým výzvám (rozhovor s obnovitelem pouti Milanem Novákem)