Vážení přítomní, setry a bratři,

stojíme zde na Ďáblickém hřbitově před pomníkem našich spolumuklů, spoluvězňů a spoluvězeňkyň. Stojíme na místech, kde si zřetelně uvědomujeme, že nenávist strůjců totalitního režimu k druhému člověku šla až za hrob, že nestačilo ponižování za života, ale mělo být dosaženo věčného odsouzení. Spolu s vámi stojím před tímto pomníkem, tak jako jsem kdysi stával jako školáček před branami loretánské věznice či později před branou věznice mírovské, abych mohl vidět svého tátu. Stojím zde, abych si tak jako tehdy uvědomil, jaká byla spravedlnost těch, kteří chtěli vytvořit ráj na zemi.

Díváme se na tento pomník a vidíme, jak se ruce vězně marně prolamují přes ostnatý drát, jako by se snažily dosáhnout ke svobodě a současně se vzepnout k výšinám. Uvědomujeme si, že ti, kteří nepovažovali druhého člověka za svého bližního, ale jen za nepřítele určeného ke zničení, nedokázali pokořit lidskou čest a odvahu.

Požádali jste mě o modlitbu. Protože ale vím, co měsíce a léta prožívala vaše srdce, co prožívali ti, kteří platili životem, proto žaluji. Žaluji tomu, ke kterému mnozí marně volali a spínali ruce. Žaluji, že dnes ti, co pohrdali právem a spravedlností, se nám znovu vysmívají a sedí v lavicích instituce, která by měla být zárukou spravedlnosti a práva v této zemi.

Vy, kteří jste byli zavražděni, umučeni, ponižování a takzvaně odsouzeni, nedočkali jste se soudu nad svými mučiteli. Proto volám k Tobě, kterého odsouzený, poplivaný a umučený Boží syn nazval naším Otcem.

Otče náš …

Odpočinutí lehké, místo spravedlnosti, práva a lásky dej našim zemřelým politickým vězňům, Pane. Amen.