V reakci na vlnu zájmu poskytl kardinál Duka krátký komentář pro Český rozhlas ke slovům, která zazněla národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi 28. září 2017.
Koho jste myslel menšinou a onou manipulovanou většinou?
Když si spočtete, kolik lidí chodí k volbám a kolik hlasů pak dostane vítěz, tak zjistíte, že není tak docela snadné hovořit o tom, že v demokracii rozhoduje většina. A není to vina demokracie, je to vina těch, kteří neplní určitou, podle mého soudu i občanskou povinnost, protože demokracie je k tomu, aby dávala účast lidem na rozhodování.
Když spočítám odvedené hlasy a udělá se konečný součet a připočtou se hypotetické hlasy, tak zjišťujete, že to doopravdy není dobrý stav. Proto většina lidí pak nadává na politiku a politiky.
A různé menšiny, ty nemíním vůbec jmenovat, protože menšinových názorů je celá řada. Ale vzniká to skutečně z problému, že lidé mají oprávněný pocit, že většina nerozhoduje. Také jsem jim řekl, jak to mají udělat, aby mohli rozhodovat.
V komentářích i na sociálních sítích se spekuluje o tom, koho tou menšinou myslíte.
Většina třeba nesouhlasí s tím, co menšina potom rozhoduje. Jezdím po Čechách, po Moravě, slyším stesky lidí. Kdybych spočítal, s kolika lidmi přijdu do styku, věřte tomu, že volební kampaně by mě v počtech asi těžko překonávaly.
Nebudu vypočítávat menšiny, které mají rozhodující hlas, protože to je v každé volební oblasti úplně jiné. Do toho bych nechtěl vnášet tento spor. Ale je zajímavé, že někteří lidé mají stále pocit, že se jim ubližuje, a přitom mají největší možnost projevu hlasu a tak dále.
Teď mluvíte o jakých menšinách? O sexuálních?
Ani nemusím mluvit o sexuálních menšinách. Kdybychom si například vzali, jak některé věci, jako je třeba registrované partnerství, kolik času mu bylo věnováno v Parlamentu, tak bych se zeptal, jestli také Parlament má čas na řešení nejpodstatnějších úkolů, které jsou stále zpožďovány.
Čili tohle je podle vás jeden z případů, kdy menšina utlačuje většinu?
To může být. Naznačil jsem vám, že je to mnohem složitější. Starost politiků musí být především o obecné blaho, to znamená vycházet do popředí těm, kteří potřebují pomoci a aby společnost měla skutečně zabezpečeno, co má být zabezpečeno pro každého.
Vyšla i výzva České biskupské konference k volbám. Jak časté je, že církev v Česku vydává před volbami podobná prohlášení?
To je běžné všude, věřící chtějí slyšet hlas svých představených. Do jisté míry někteří mají ten pocit, že neplníme tento úkol, a velmi často jsme kritizováni médii a komentátory. Tato výzva vychází z toho, že mnohé sliby jsou tak nereálné, že by měl i školák, který prošel občanskou výchovou, pokud se učí správně, říci, že toto přece není možné.
Vycházíme z toho, že dochází ke generační změně, nejenom výměně, ale i změně názorové a podobně. Nejsme to my, kteří by vyhlašovali, koho lidé mají volit, a přímo podporovali jednotlivé osoby a druhé kaceřovali.
Související:
Svatováclavské kázání 2017
