Pane arcibiskupe, jak se cítíte?
Cítím se opravdu na svůj věk a na okolnosti dobře. Necítím se jako pacient, nemám příznaky, které by mohly signalizovat nákazu.

Musel jste v karanténě již něco omezit?
Je víkend, takže celý provoz je omezen. Znamená to, že budeme pracovat v režimu mobil, e-mail a podobně. Je to pro nás nepříliš příjemná situace, ale ujišťuji, že je církev solidární s pacienty i s těmi, kteří jsou v karanténě. Mohu říci, že skutečně jsme solidární. Díky Bohu zdravotní stav biskupa Karla Herbsta je uklidněný a není v ohrožení života. Tímto ho zdravím a ať mu Pán Bůh žehná. Je v dobrých rukou a nemusíme se bát, má zdravotní i duchovní péči.

Jak vlastně funguje arcibiskupství pražské v karanténě?
Neznamená to, že celé arcibiskupství v karanténě. Můj úřad je oddělený a má vlastní schodiště. Čili v tomto případě bych řekl, že bude ta uzávěrka a podobně v kancelářích, kde pracovali zmínění páni vikáři a biskupové. Protože nejsou nemocní, tak pracují ve svých bytech a domech tady na Hradčanském náměstí. Takže si vlastně můžeme mávat do oken. A na druhé straně je tady propojení, které je pevné a trvalé.

Co byste vzkázal věřícím a ostatním lidem v této nelehké době a situaci?
Chtěl bych ujistit všechny lidi, že jsme solidární in natura. Ale především jako představitelé církve, jako věřící lidé, se opravdu modlíme, snažíme se brát telefony lidem, kteří potřebují určitou vzpruhu nebo radu. Také bych jim doporučil, že na webových stránkách cirkev.cz najdou i webovou stránku arcidiecézní charity Praha, která má pod sebou 42 pracovišť, mezi nimi i domovy pro seniory.

Chtěl bych také pochválit především takovýto domov v Muchařově, kde vypukla infekce, a personál je solidární a pracuje stále v režimu. Nevyhází z tohoto domovu a nenavštěvuje své rodiny doma. Je to skutečně velký příklad, jakým způsobem si tito pracovníci váží starší generace.

Existuje také jistý zkreslený úhel pohledu u nás i v Evropě. Starší generace tvoří převážnou část populace, krom toho už nemáme tolik sil. Prošli jsme v historii, a především naši rodiče, prošli španělskou chřipkou. Musíme si uvědomit co to znamenalo. Bylo mnoho zraněných, kteří se vrátili s infekcemi, byl hlad, nedostatek lékařů. Čili myslím, že tak jako generace našich rodičů věděla, že modlitba má význam.
Naši rodiče věděli, že modlitba nám říká, že kde už nestačí lidské prostředky, je prostor pro to, abychom mohli spoléhat na pomocnou ruku boží. Není jen svobodná ruka trhu, je také ruka boží. To přeji našim posluchačům. Protože víme, že v takovýchto chvílích hledá každý určitou pomoc. Hlavní je nepodlehnout strachu a panice. Strach a panika nás ještě více oslabí.