Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, uprostřed neblahých zpráv o situaci na ukrajinsko-ruském pomezí, úspěších Islámského státu a dalších tématech, která nás trápí, si dovolím trochu odlehčení. 

V Mladé frontě jsem přečetl článek o adopcích politiků. Adoptovat se dá různým způsobem kde co a kde kdo. Sám jsem v pražské zoologické zahradě patronem kardinálů dominikánských, kterým ze svého důchodu přispívám na stravu v rámci solidarity. 

Čtěte také: Jak poznáme, že jsme našli toho pravého politika? zamýšlí se se Dominik Duka

Křesťané dnes na internetu nabízejí k adopci politiky a tvrdí, že je to snazší a levnější než adoptovat zvíře v zoo. Stačí se jen zaregistrovat, vybrat si konkrétního politika a pak se za něj půl roku modlit. 

Je pěkné, že si lidé vybírají nejen ty oblíbené politiky, ale i ty, kteří jsou na poněkud opačné straně názorového spektra. I předseda KSČM Vojtěch Filip má čtyři modlitebníky a nebere dle svých vlastních slov něco podobného na lehkou váhu. 

Jako křesťané věříme, že modlitba má skutečně svou sílu. Nejde tedy o recesi, ale o dar těm druhým, na které myslíme v dobrém, modlíme se za ně, rádi bychom, aby našli správnou cestu k Bohu. Všichni naši poslanci a senátoři byli během týdne „rozebráni“ a za některé se modlí i více lidí. 

Je dobře, že jsme schopni s trochou humoru dělat i závažné věci. V jednom sociologickém průzkumu mě překvapila skutečnost, že tu nejznámější modlitbu Otčenáš znají dvě pětiny spoluobčanů. Nemodlí se ji sice běžně, ale dokáží se připojit při nějakých výjimečných příležitostech, jako jsou svatby, pohřby nebo vánoční obřady v kostele. 

Když se tazatelé výzkumu ptali na jiné formy modlitby, zjistili, že vlastními slovy se někdy v životě modlilo 52 % obyvatel. Co je však příznačné – polovina z nich tvrdí, že jsou nevěřící. Deklarovaná nevíra tedy lidem nebrání, aby se v důležitých životních situacích neobraceli za sebe i své blízké s prosbami k Bohu.