Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, procházíme rokem, kdy uběhne 25 let od listopadových událostí 1989. Vede nás to k zamyšlení nad čtvrtstoletím našeho života, a to v situaci víc než složité. 

Zcela záměrně jsem zvolil tento den jako vhodný pro uvedení do úvah, kterými bychom se měli připravit, abychom mohli listopadové dny oslavit v pravdivosti. Připomínáme si smrt svaté Anežky Přemyslovny, jejíž jméno je nesmazatelně spojeno s listopadem 1989. A nejen to! 

Přesně 2. března pro před 25 lety se konala pouť v pražské katedrále, které se zúčastnilo přes všechny možné obstrukce několik tisíc lidí z celé naší vlasti a která byla mohutnou demonstrací touhy po svobodě. 

Čtěte také: Dominik Duka: Církev chce naplňovat odkaz svaté Anežky

Ke svátku svaté Anežky je vztažen pastýřský list mého předchůdce, kardinála Josefa Berana, datovaný 2. února 1948. Zmíněný list vyzněl jako výzva vrátit se k hodnotám, které zakládají důstojnost člověka a jeho svobodu. 

Pohled na listopad 1989 je poučný také pro otázku vztahu církve a společnosti. Dlouho před listopadem osvědčili věřící lidé, nejen katolíci, svou občanskou statečnost. Od Velehradu 1985 přes petici Augustina Navrátila a kardinálem Tomáškem vyhlášené Desetiletí duchovní obrody národa až ke kanonizaci svaté Anežky nikdo nepochyboval, že církve a věřící jsou integrální složkou tehdy československé společnosti. 

Jen komunistický režim si přál, aby byly církve pod ještě větším státním dohledem a od společnosti odděleny, ne-li z ní vyloučeny. V jakém kontrastu zní slavná slova kardinála Tomáška v listopadových dnech: „Církev je na straně národa!“ 

Při pohledu na uplynulých 25 let je zjevné, že církve svému úkolu plně dostály. Jejich úspěchy na poli sociální a zdravotnické práce pro všechny, na poli církevního školství pro všechny, v oblasti kultury pro všechny, jsou vidět na každém kroku. Rozvinou jen to, co pro všechny už čtvrt století dělají.