Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, jako obvykle si můžeme postěžovat, jak ten čas letí. Advent je tady a ani jsme se nenadáli. Má být duchovní přípravou na Vánoce, je to období, kdy se připravujeme oslavit Kristův příchod na tento svět. 

Troufám si říci, že tento příchod byl největší událostí nejen v životě církve, ale celého lidstva. Jak říká prorok Izaiáš, prolomila se nebesa a Bůh sestoupil mezi nás, aby byl Bohem, který je s námi. Advent je tedy dobrou připomínkou toho, že žádný člověk není sám. 

Čtěte také: Zpomalte a dejte sami sebe, radí Dominik Duka

Přes zástupy nakupujících a davy lidí v ulicích si někdy člověk říká, že je sám. Cítíme jakousi opuštěnost i uprostřed hlučícího davu. Advent nás ale ujišťuje, že skutečně sám je jen ten člověk, který se soustředí na sebe a zapomíná na druhé. Ten, kdo miluje druhé lidi, i kdyby nebyl s nimi, nikdy není sám. Je s ním totiž láska, tedy Bůh, ve kterého věříme. Opravdu tedy nejsme sami, je tu s námi vždy ten, který nám rozumí, který nás chápe. 

V této souvislosti chodíme o adventu časně ráno na bohoslužby, kterým se už několik set let říká roráty ze začátku písně v latině, což je opět biblický citát „Rosu dejte, nebesa, shůry a spravedlivého dštěte oblakové“. 

Kdysi křupající sníh pod nohama a mihotání lucerniček při cestě na roráty je dnes trochu méně poetickou cestou, přesto však vyzývám, abychom si udělali alespoň jednou během adventu čas a zažili toto předvánoční kouzlo.