Letošní prázdniny a dovolené se nám snad vydařily. Bezesporu se dozvíme, že bylo příliš teplo, mnohá z našich zemědělských družstev budou hovořit o problému nadúrody, právem si někteří postesknou, že těch přívalových dešťů a bouřek bylo víc než dost. Snad se najde také spokojená menšina, která pochválí, že se přece jenom mohla koupat a že výlety po horách nebo pobyt u moře jí přinesl odpočinek. 

Čtěte také: Dominik Duka: Jak si zachovat alespoň trochu duševního zdraví?

Ale dost žertování. Nebyly letošní prázdniny a dovolené skutečně špatné? Myslím, že jistým způsobem se nevydařily. Tím nemyslím diskusi v Poslanecké sněmovně o služebním zákonu, ale to, co se děje mezi Dněprem a Volhou, což musí u každého rozumně myslícího člověka vyvolávat obavy, možná i úzkost. 

Co mě děsí ještě víc, je budování islamistického státu na Předním východě. V životě jsem třikrát přečetl Korán, jednou v překladu staroboleslavského kanovníka Veselého, podruhé v překladu Ivana Hrbka a potřetí mi byl předán členy islámské komunity v Praze. Literárně se tento překlad nevyrovná jazyku ani stařičkého kanovníka nebo velkého arabisty. 

Myslím, že nesmíme zaměňovat náboženskou historii islámu se současným islamismem, který je spíše dítětem teroristických koncepcí 20. století. To, co je úděsné, je spojení militantních skupin se Severní Koreou a dalšími totalitními systémy, které podporují tyto útoky a vyzbrojují je. Odtud pocházejí zbraně, rakety. 

Vztah mezi Hamásem a komunistickou KLDR vyšel najevo už v roce 2009 při nouzovém přistání severokorejského nákladního letadla v Bangkoku. Doufám, že neodešel žádný blahopřejný telegram z České republiky, nebo ano? Mám strach, ale nevím koho nebo čeho se mám bát víc. Jsem si opravdu zcela jistý, že letošní prázdniny byly hezké?