Po příletu položil ředitel odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského Milan Badal kardinálu D. Dukovi několik otázek: 

Jaké jsou Vaše první dojmy z cesty? 

Musím přiznat, že jsem především unavený, protože celodennímu programu předcházel náročný den – čtvrtek v mé arcidiecézi. Ale první dojmy jsou opravdu jen dobré, myslím, že s celkovou přípravou, koncepcí a průběhem můžeme být všichni spokojeni. Pan prezident se u Svatého otce zdržel oproti předpokladům o dvacet minut déle, i to je pro mne důkazem, že nešlo jen o zdvořilostní návštěvu. 

Jaké konkrétní výsledky tedy toto setkání přineslo? 

Především pan prezident hovořil o svém oblíbeném tématu – hospicích a ujistil, že nemíní „úkolovat“ církev, jen jí připomínat její poslání – pomáhat bližním bez ohledu na jejich vyznání. Velkým tématem byla i mezistátní smlouva mezi Vatikánem a Českou republikou, která od roku 2002 čeká na ratifikaci českým parlamentem. Při setkání s papežem pan prezident vyjádřil velmi silnou vůli pomoci ke konečnému uzavření této smlouvy a to pak zopakoval také při setkání s arcibiskupem Gallagherem, sekretářem pro styky se státy,  který je de facto ve funkci ministra zahraničí Vatikánu. Třetím tématem bylo obnovené pozvání Svatého otce k návštěvě naší země, kde papež přislíbil najít termín na rychlou návštěvu, nikoli pastorační, ale ekumenickou, kde by se na Velehradě setkal s východními patriarchy. Tato návštěva by se mohla uskutečnit ještě do roku 2018, než pan prezident skončí své funkční období. 

Vy sám jste měl možnost hovořit s papežem Františkem? 

Bylo to jen pár vět, které jsme spolu mohli vyměnit, šlo přece o oficiální návštěvu hlavy státu a já nebyl a ani nemohl být členem delegace, byl jsem hostem pana prezidenta. Nicméně o tom, o čem spolu hovořili, jsem se dověděl jak od pana prezidenta, tak následně od účastníků dalších jednání. Prefektem papežského domu arcibiskupem Gänsweinem a arcibiskupem Gallagherem jsem byl ujištěn, že celá návštěva byla ze strany papeže velmi vítána, nedošlo k ničemu, za co bychom byli kritizováni. Mluvil jsem s nimi i o tom, jak je podivné, že řada lidí, velmi nadšených z neformálního a neprotokolárního chování papeže by jej na druhé straně při návštěvě chtěla omezit procedurálně a protokolárně tak, jak tomu bývalo zvykem před sto lety.  

Pan prezident také měl možnost navštívit českou kolej Nepomucenum. Jak se mu tam líbilo? 

Diskuse se studenty, z nichž mnozí jsou už zralejší a připravují se na papežských univerzitách na akademickou dráhu, byla– troufám si hodnotit – velmi na úrovni, věcně zajímavá a podnětná. Pan prezident se živě zajímal o volontariát a přípravu studentů na to, aby dokázali najít srozumitelný přístup k dnešnímu přetechnizovanému, uspěchanému a často mediálně povrchnímu světu.  

(mb)