Neděle Božího milosrdenství slavíme z rozhodnutí velkého papeže sv. Jana Pavla II. Jestliže si vezmeme hebrejské kořeny slova milosrdenství a mateřského lůna, pak zjistíme, že potkáme identické souhlásky. To se nám stane návodem, jak pochopit pojem Božího milosrdenství. Už na stránkách Starého zákona se Bůh hlásí ke svému otcovství vůči člověku, když žalmista, ale též prorok Izajáš i prorok Jeremiáš, nazývají Boha otcem; rovněž tak je to prorok Izajáš, který říká – volně upravuji – i kdyby na tebe zapomněla tvá matka, já na tebe nezapomenu. A my můžeme říci, že skutečnost mateřské lásky je první škola, která nás přivádí k pochopení co vůbec láska je. Mluvím teď o devíti měsících, kdy se náš život odehrává pod srdcem naší matky, kdy matku poznáváme mnoha smysly až do okamžiku narození, momentu, v němž se nakonec poprvé setkáváme tváří tvář s nám dosud neznámou bytostí. Předtím jsme ji neviděli, snad v jakési mlze a představě, ale rozhodně jsme ji slyšeli, byli jsme s ní spojeni, slyšeli jsme tlukot jejího srdce. A je to právě mateřská láska, která nás pak vede dál. Matka, která s námi byla především ve chvílích, kdy jsme byli jako malé děti vystaveni pocitům ohrožení, samoty nebo trpěli dětskými nemocemi. Víme, že sv. Jan Pavel II. velice brzy ztratil svou maminku. Jeho otec byl voják z povolání, čili výchova, které svatého papeže podrobil, měla spíše rysy výchovy mužské, vojenské. Vztah k Bohu a k jeho milosrdenství, k něžnosti Boží lásky, byl tím, co sám ve svém životě zajisté hledal. Ve svém postoji k druhým lidem však zároveň dokázal vždy sám zprostředkovat. A my si díky němu o první povelikonoční neděli Boží milosrdenství připomínáme, neděli, o které shodou okolností papež Wojtyła tento svět opustil. Na sobotu před tímto svátkem už několik let připadá také termín Pochodu pro život, který má za cíl zvednout hlas k obraně malého a bezbranného dítěte. Z pochopitelných důvodů letošní ročník neproběhne, což je škoda; na druhou stranu ale máme možnost hlouběji přemýšlet o smyslu této akce a oč v tomto zápasu jde. Je tím skutečně plnohodnotný mezilidský vztah, rodičovský vztah, vztah k matce, ale jde též o posvěcený vztah k Bohu, k Jeho Tváři, která je pro nás neviditelná, tak jako pro nás byla po určitý čas neviditelná tvář naší matky. Máme však nezcizitelnou skutečnost našich prožitků, jisté školy lásky, kterou jsme absolvovali a kterou chceme nyní absolvovat i v našem duchovním životě.

Úvodník k RC Monitoru 08/2020