Vážení posluchači Radia Proglas!
Snažím se, abych jako diecézní biskup navštívil různá místa, která mi byla svěřena do péče a tak pochopitelně jezdím nejen biřmovat, navštěvovat jednotlivé farnosti, ale účastním se na pozvání dalších setkání, při kterých mám dost dobrý přehled o stavu jednotlivých farností i celé arcidiecéze. Jak víte, předchozí moje zkušenost s poznáním stavu církve pocházela z Hradce Králové, kde jsem byl biskupem a ještě před tím jsem jako provinciál dominikánů měl možnost cestovat nejen po Čechách a Moravě, ale také po Slovensku, které patřívalo do naší provincie.
Záznam komentáře:
Začínám takto zeširoka proto, že jsem o uplynulým weekendu navštívil Neratovice, tedy farnost vlastně uprostřed Středočeského kraje, krajinu, kterou mnozí považují za duchovně vyprahlou. Svůj zážitek shrnu lapidárně: plné kostely, věkový průměr návštěvníků pod čtyřicet, velké množství křtů dospělých, 50 dětí navštěvujících hodiny náboženství. Je třeba zřídit nový kostel, uvažovali jsme s místní samosprávou o zakoupení kina a úpravě prostory, která bude potřebná pro pravidelných 300 návštěvníků bohoslužeb. Ano, leckdo řekne, že je to výjimka. Nemyslím si to. Z posledního sčítání návštěvníků nedělních bohoslužeb se v naší arcidiecézi ukázalo, že jejich počet prakticky neklesá, klesá však věkový průměr, církev se omlazuje, je to něco málo nad čtyřicet let. Dám-li si do souvislosti, co vše se podařilo, že máme v celé zemi nově přes 100 církevních škol, hustou síť charit a že se proměňuje generačně návštěvnost kostelů, tedy že nejsme církví starých babiček (kterých si velmi vážím), ale církví rodin, pak se nezbývá jen divit obavám některých pisatelů katastrofických scénářů o konci církve u nás. V jiném důrazu to přece hlásali už komunisti, že za dvě generace církve už vymřou, je to vlastně jen takový pozůstatek minulosti, se kterým se rozloučíme, až dožije.
Dnes ovšem slyšíme podobné hlasy zevnitř církve. Aby mi bylo rozuměno, vůbec nejsem proti kritice, myslím, že mám dost informací a vidím i poměrně ostře nedostatky, nenaplněné sny i možnosti naší církve. Dovolím si tedy trochu kriticky se vyjádřit k jednomu nedávnému článku s opravdu „poutavým titulkem“, který zněl: „Pane Duko, nečtěte: Restituce nepotřebujeme. Vyhnali jsme lidi z kostelů kvůli sexu, říká věřící psycholog Klimeš.“ Pominu skutečnost, že titulky dávají editoři novin, aby upoutali pozornost čtenáře a pokusím se věcně reagovat na některá tvrzení v rozhovoru s panem Klimešem, který se prezentuje jako psycholog, vystudoval původně geologii a jak sám říká „má nepřátele kam se podívá, protože má vyhraněné názory.“ Nemyslím, že by můj postoj k tomuto člověku byl nepřátelský a už vůbec mi nevadí vyhraněné názory. Vadí mi názory povrchní, neodborné, nezakotvené ve zkušenosti, vytvářené možná někde v klidu pracovny. Pan Klimeš tvrdí, že „biskupové nedělají žádnou pastoraci mladých“. Nu, každá diecéze má střediska mládeže, o pastoraci mladých se mohl přesvědčit každý, kdo v Praze vystrčil nos ze dveří kolem Nového roku a viděl ty tisíce a desetitisíce mladých nejen z Evropy, ale právě i z naší církve. Jeroným Klimeš straší, že „počty letí dolů“, nebude dost sil na péči o restituovaný majetek. Pokud by se trochu ponořil do tajů sociologie, zjistil by, že počty neklesají tak skandálně, jak uvádí. Mnohokrát se ukázalo, že počet skutečně věřících je celkem stabilní a hru sčítacích komisařů na příslušnost k církvi, kdy jednou je povinné ji zodpovědět, podruhé nikoliv, přece zná každý.
Jestliže je pan Klimeš takovým odborníkem na lidské vztahy, jak vystupuje v televizi, jestliže píše knihy, o kterých se tvrdí,že jsou teologické, pak mne velice překvapuje jeho odvážné tvrzení, že „zatvrzelí hříšníci žíjící spolu před manželstvím nemají v kostele co pohledávat“, to jim dává prý najevo církev a proto je vyháníme z kostelů. Každý průměrně vzdělaný katolík ví, že je tu otázka předmanželského sexu, která může být spojená s nemožností chodit ke svatému přijímání, když člověk těžce zhřešil, ale na mou věru jsem nikde a nikdy nezaznamenal,že by takovým lidem bylo naznačováno, že nemají chodit do kostela, že tam nepatří. Také tvrzení, že „noví faráři nejsou, jen dožívá vymírající sbírka důchodců“ mi připadá od pana Klimeše nejen jako naprostá neznalost, ale i necitlivost vůči kněžím středního věku, kterých je dnes nejvíc. „Církev prý jde jiným směrem, než by měla“, říká pan Klimeš. Poctivější a upřímnější by bylo, kdyby pan Klimeš napsat, že církev jde jiným směrem, než chce on.
Nebojím se o budoucnost církve, konec konců je v Božích rukou. My jsme spolupracovníci, kteří občas něco pokazí, občas něco nedodělají do konce, protože mají málo sil, ale věřím, že každý z nás se snaží, abychom s čistým svědomím mohli jednou předstoupit před našeho Pána.
Pro Radio Proglas: Dominik Duka
Příspěvek nahrán pro Radio Proglas. Vysílá se pravidelně v sobotu v 7.30 a 18.20, reprízuje v neděli v noci v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.
