Dominik kardinál Duka OP 
emeritní arcibiskup pražský

Z návštěvy věznice v Jiřicích

Z návštěvy

„Lidem, kteří vám ublížili, je nutné umět odpustit. Snažte se být lepší než horší. Vždycky se to vyplatí“, vzkázal kardinál Duka při návštěvě věznice ve středočeských Jiřicích dne 11. dubna 2019.

10. dubna 2019
Arcibiskup v médiích

 

Jedny z prvních kroků Dominika Duky uvnitř věznice vedly k domkům, které připomínají normální vesnici. V nich jsou ti nejperspektivnější vězni připravováni na život po propuštění. V rámci prevence a snížení recidivy má část vězňů denní režim podobný jako na svobodě. Jezdí do práce, perou si prádlo, starají se o zvířata a plní další povinnosti. „Chceme, aby byli připraveni na život na svobodě. Zatím je příliš brzy na vyhodnocení projektu, ale už nyní můžeme říci, že vězňů, kteří prošli tímto systémem, se zpátky vrací výrazně méně, než těch, kteří si trest do konce odpykají v klasických podmínkách,“ vysvětlila Helena Prokopová, která má projekt Otevřená věznice na starosti.

Poté kardinál zamířil k záhonkům a výběhům se zvířaty. „Měli jsme tu takový unikát. Vězně, který živého králíka viděl poprvé v životě,“ usmíval se ředitel jiřické věznice Petr Suk. „No, i to se může stát,“ prohodil kardinál s téměř stálým úsměvem ve tváři. U výběhů s trochu exotičtějšími zvířaty se kardinál zastavil u lamy pojmenované Charlie a chvilku ji drbal na nozdře. Charlie zřejmě pochopil význam návštěvy a odpustil si masivní plivnutí, kterým počastoval jednoho ze zaměstnanců jen pár minut před příchodem duchovního. A to mu dotyčný nesl dobrotu k zakousnutí!


Pak už se kardinál s doprovodem vydal do nejstřeženější části věznice. Mimochodem, na to, že Dominik Duka za 14 dnů oslaví své 76. narozeniny, chodí s neuvěřitelnou rychlostí a vitalitou. Fotograf, který se pohyboval kvůli snímkům před ním, musel často popoběhnout aby mu kardinál neodešel ze záběru.

Při besedě v kanceláři ředitele se řeč stočila na zaměstnávání vězňů v civilních firmách. „Zkušenosti s jejich prací jsou dobré. Ale nese to sebou jeden velký problém. A to je pašování drog do věznice. Tohle je jedna z cest, jak se takové látky dovnitř mohou dostat,“ vysvětloval ředitel Petr Suk. Na dokreslení pak uvedl čísla hovořící o tom, že kolem 70 procent vězňů přizná zkušenost s drogou už před nástupem, další procenta vězňů to nepřiznají, i když takovou zkušenost mají, a jen velmi malá část odsouzených je skutečně „čistá“. V těchto chvílích Dominik Duka svůj obvyklý úsměv ve tváři neměl. „Nedovedu pochopit, že se za posledních 30 let užívání drog tolik rozšířilo,“ konstatoval posmutněle.

Při přesunu přes dvůr do budov s celami zbyla chvilka i na náš dotaz mířící do kardinálovi minulosti. Ten poznal v 80. letech vězení i z druhé strany, tedy jako odsouzený za činnost v zakázané církevní organizaci. Na plzeňských Borech se tehdy seznámil i s Václavem Havlem. Jaké však má pocity při vstupu do vězení dnes? A neběhá mu mráz po zádech, když si vzpomene na svůj pobyt za mřížemi před téměř čtyřiceti lety? „Víte, já mám rád kovbojky. Je v nich dobro i zlo, a to dobro musí vyhrát. A já jsem na to vždycky zvědavý,“ odpovídal rozvážně kardinál s přímým pohledem do očí. „A když v nějakém prostředí prožijete část života, tak jste taky zvědavý, jak to tam po čase vypadá. Snažím se každý rok navštívit nějakou věznici a vždy jsem ráno před návštěvou plný očekávání,“ vysvětloval se vší vážností kardinál. Pak už mu ale na tváři zahrál jeho obvyklý úsměv. „Až jsem si z toho očekávání dneska ráno zapomněl vzít prášky. Ale nevadí, vezmu si je odpoledne,“ usmíval se duchovní. V podstatě totéž pak zopakoval i v kapli, když mu jeden z vězňů položil téměř stejnou otázku.

Vězni v kapli občas otázkou překvapili. Třeba ve chvíli, kdy se jeden z nich zeptal, jak kardinál dodržuje půst. Hlava české katolické církve nejprve připomněla historii, tradice a okolnosti držení samotného půstu nejen v našich končinách. „Já osobně jsem nejedl přílohy, pátek jsem udržoval bezmasý a snažím se pít co nejjednodušší nápoje,“ uvedl Duka.


Hned několik otázek se týkalo bývalého prezidenta Václava Havla a jejich seznámení v borské věznici. „On mě tehdy uvítal bony, což byly poukázky na věci do kiosku, a krabičkou vietnamského čaje. Musím uznat, že jsme spolu s několika dalšími vězni měli tak trochu privilegované postavení. Zhruba 70 procent dozorců s námi sympatizovalo. Ale také jsem poznal například korekci,“ vyprávěl Duka a vzpomněl i na poslední setkání s bývalým prezidentem. „Setkali jsme se 11. listopadu 2011 a poslední slova, která mi řekl, byla tato: Spěje to ke konci, ale víme, že On je.“

Pak už se rozloučil a pronesl povzbuzující slova. „Váš trest jednoho dne skončí. Snažte se chytit. Dobří přátelé a rodina vám můžou pomoci. Snažte se být lepší než horší, vždycky se to vyplatí.“

Miroslav Jilemnický
Převzato z: Příbramský deník