Vaše královská Výsosti, velmistře Řádu,

vážené dámy, vážení pánové,

sestry a bratři v Kristu, drazí přátelé,

vítám Vás v Praze na Staroměstském náměstí, kde jste měli možnost a příležitost jako praví rytíři znovu pozdravit naši královnu Pannu Marii, Matku našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Vítám Vás v Praze, ve městě, které je úzce spojeno se základy Řádu sv. Jiří, kdy panovníci lucemburské dynastie, čeští králové a římští císaři Karel IV., Václav IV. a Zikmund IV., potomci zakladatele Řádu Jindřicha VII. Lucemburského, spravovali ve stínu katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie nejen České království ale především Římskou říši. Nástupem habsburské dynastie tento Řád mohl pokračovat v hlavě habsburského rodu, kdy od Ferdinanda I. je přítomnost Řádu sv. Jiří úzce spojena jak s Pražským hradem tak samotným městem a samozřejmá je účast členů na slavnostních bohoslužbách v metropolitní katedrále sv. Víta. Tam také byla korunována reformátorka Řádu královna Marie Terezie.

Slavíme velikonoční oktáv. Ale v tento den si celosvětově připomíná křesťanský svět svátek sv. Jiří, rytíře a velkomučedníka, patrona nejenom Řádu a rytířstva, ale patrona dlouhé řady zemí, měst i profesí. Myslím, že stojí za to si připomenout, že v Čechách si dnes připomínáme den úmrtí duchovního a statečného bojovníka, druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha.

Sv. Jiří, statečný, věrný a čestný voják může být nazván velikonočním člověkem neboť, jak jsme slyšeli v Evangeliu, právě Zmrtvýchvstání Krista mu dalo odvahu být svědkem. Tak se i on při Diokleciánově pronásledování spontánně přihlásí ke své víře. Patřil ke generaci křesťanských vojáků a jejich rodin, kteří právě v období poloviny třetího století svou angažovaností při ošetřování a záchraně nemocných morem zlomili všechny předsudky vůči křesťanské víře a Diokleciánovo pronásledování bylo sabotováno i samotnými césary např. otcem Konstantina Velikého, Constanciem. Statečnost vyžaduje především mít odvahu a ztratit strach před smrtí, což sv. Jiří prokázal a jak jsme již naznačili, opíral se o naději ve věčný život a zmrtvýchvstání.

Základní snahou Řádu sv. Jiří je mírnit osm druhů bídy: nemoc, samotu, vyhnanství, hlad, nedostatek lásky, pocit viny, lhostejnost a bezvěrectví a přitom bojovat proti jejich příčinám. Svědčí to o zdroji a inspiraci, kterou je legendární tradice o sv. Jiřím, který uchvátil křesťanství v červáncích svobody na počátku 4. stol. po vydání Milánského ediktu roku 313. Katolicita křesťanství také dává pochopit evropskou vizi Řádu, která nedovoluje vznik a růst šovinismu, nacionalismu, provinčního sobectví, ale naopak vede k přátelství a lásce mezi národy, mezi regiony a mezi evropskými státy. I v současné době jediná církev Kristova, mluvě v duchu ekumeny, potřebuje onen velikonoční rozměr, o kterém hovoří nedávný jubilant pětadevadesátiletý emeritní papež Benedikt XVI., kdy vidí problém církve dneška v jejím zesvětštění místo odsvětštění. Právě svou jinakostí světci, a především zakladatel církve Ježíš Kristus, ukazují jinakost tj. svatost, které se těší v té největší míře jediný Bůh a bere na ní podíl ten, který následuje Ježíše Krista v duchu Zlatého pravidla: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon a Proroci.“